do nového roku ...

Přeji všem v novém roce 2012, ať je vše, jak má být.

Ditta

__________________________________________________________________

Poznámka pod čarou:
Fotografie Dolního Žlebu pořízená ze skalní věže Strážce Dolního Žlebu.

zaslaná pošta

Zlo, dobro, jejich souboj, pomsta, trest, napětí, vtip, láska a konec bez dojemných a ubrečených scén, tak to je dobrodružná fantasy komedie Zaslaná pošta podle knihy Terryho Pratchetta, který má ve filmu i malý "štěk".



Kdo má rád britské filmy a jejich styl humoru a vlastně i ten, kdo o takovéto kategorizaci nepřemýšlí, si zaručeně přijde na své (to, bohužel, nemohu říct o valné většině filmů z našich krajů, novou štědrovečerní pohádku nevyjímaje - nešlo na to koukat).

moje první vánoční přání i s dárkem

Tak jsem se stala šťastnou majitelkou prvního vánočního přáni i s dárkem. Vlastně je to výhra od jedné šikovné blogerky, krycím jménem Lezarts. Přání, včetně dárku, je takzvané "hand made".

Vánoční obrázek (zároveň je to přání k novému roku) je vyrobený patchworkovou metodou, kterou vůbec neznám. Ne že bych jich znala nějak moc kromě té, kterou sešívám k sobě čtverce z různě potištěných látek a tak doufám, že mi dá Lezarts "pořádnou nalejvárnu", abych nezůstala jen u těch čtverců.
Takže, Renato, moc děkuji, je to velmi povedená výhra a parádní novoroční přání.

snadné balení dárku versus nekonečné balení dárku

Balení dárků je momentálně velmi žhavé téma. Někdo už má vše nachystané, někdo se na balení dárku chystá v nejbližší době a někdo ještě nemá ani koupené dárky. Takže, pro poslední dvě skupiny opozdilců (taky mezi ně patřím) jsem si našla dva způsoby zabalení dárku, nejen vánočního.
Ten první způsob je velmi jednoduchý, zvládne ho i malé děcko a takto zabalený dárek nevypadá vůbec špatně.



Ten druhý způsob je poněkud zdlouhavější a může vás pěkně rozhodit. Když vám dárek balí Rowan Atkinson, alias Mr. Bean, tak je to vážně o nervy.



Scénka je z mého oblíbeného filmu, o kterém jsem psala včera.

asi z toho udělám svoji vánoční tradici

Předvánoční čas má svoje nenapodobitelné kouzlo s různými rituály, které se odehrávají jen v tomto období. Všichni vědí, které že ty rituály to jsou, každá rodina má určitě nějaký ten navíc a já si asi taky ještě jeden přidám. Bude krapet nenáročný, ale aspoň si u něj člověk oddychne.
Nebudu to déle natahovat. Již nějaký ten rok si touhle dobou pouštím film Love actually, ve kterém hraje hodně mých oblíbených herců, ale hlavně to není klasický vánoční doják s velkým hepáčem, ale jen s malým a navíc i s několika hořko - sladkými konci jednotlivých příběhů.



Navíc je v něm vánoční píseň v osobitém provedení Billa Nighyho, která tu vánoční a lehce sentimentální náladu odlehčí. Tohle video fakt miluju, takže jsem ho měla i v loňském vánoční příspěvku a musím ho sem dát ještě jednou pro ty, kteří ho přehlídli a taky pro ty, kteří ho neznají a hlavně taky pro mě.

Tak, a to je můj letošní vánoční příspěvek.


Christmas.Is.All.Around
Uploaded by Anthony-54. - Music videos, artist interviews, concerts and more.

víno, milé děti, je z ...

No přeci z auta. Kdo to do této chvíle nevěděl, nechť se pozorně začte do textu na přiložené fotografii.

Ten náš jazyk (momentálně nemám na mysli ten v ústech) nás dokáže někdy docela potrápit a kouzlo nechtěného, v tomto případě snad,  je na světě.
Často nám dojde, že nás náš jazyk tak trochu zradil, když jsme z pusy vypustily třeba dvojsmysl, nejlépe z kategorie "lechtivý", až když okolí vyprskne smíchy a vy marně přesvědčujete, že jste to takhle nemysleli.

Nějak máme v poslední době štěstí na soukromé letáky zajímavého obsahu, vhozené do schránky a musím konstatovat, že mě tito autoři reklamy na prodej svého zboží, nijak zvlášť nepřesvědčí o tom, abych si u nich něco koupila a už vůbec ne "víno z auta". Rovněž terminus technicus "unikátní vína" z auta mě tedy nepřesvědčí, abych popadla šrajtofli a pelášila u nich utrácet. Možná jsem ale jen krapet nedůvěřivá, nebo si nechci lít do svých útrob kdejaký mok jenom pro to, že mi ho někdo přinese až ke dveřím a moc mě to nestojí.

funí jako sentinel

Tak takovéto přirovnání se používalo ještě docela nedávno. I já jsem ho určitě kdysi používala, ale netušila jsem, co že to ten sentinel vlastně je.

co s opilým námořníkem?

Co se dá udělat časně z rána s opilým námořníkem, když loď za chvíli vyplouvá na moře?
Tak tohle je vyřešeno v jedné irské lidové písničce a dokonce je v ní i několik možností, jak s tím nažbrundaným námořníkem naložit.
Protože námořníci jsou pěkní drsňáci, tak i metody k vystřízlivění jednoho opilce jsou docela drsné a i pěkně škodolibé.

Takže:

1. oholit mu břicho rezavou břitvou
2. vrazit ho do veslice, dokud nebude střízlivý
3. hodit ho do sudu a kropit ho hadicí
4. položit ho do postele ke kapitánově dceři

Ta poslední varianta je dokonalá pomsta, jak pravil můj muž.

nejlepší obchodní nabídka tisíciletí

Tak jsme měli ve schránce katalog jedné kosmetické firmy, která svoje výrobky prodává prostřednictvím dealerů. Jen tak zběžně jsme ho prolistovali a když zaklapla poslední stránka, nechali jsme katalog ležet zadní stranou navrch. A ejhle, dozadu dealerka nalepila fantastickou obchodní nabídku. Od té doby přemýšlím, zda si nekoupím něco na vylepšení obličeje, i kdyby mi po tom mělo přibýt třeba deset vrásek, protože ten barák za to stojí, ne?!

roztomilý blog - doplnění

Dnes mě potkalo velmi příjemné překvapení, dostala jsem hned dvě ocenění mého blogerského snažení. Poslaly mi ho dvě tři šikovné internetové kolegyně:

Renata

a

Helena

a
Daja

Jak jsem tak procházela blogy, které pravidelně i občasně navštěvuji, zjistila jsem, že ta ocenění jsou už snad všude, takže jsem se rozhodla jen pro jeden jediný blog.

Ocenění posílám

scatman

Dneska nám synek něco vyprávěl a tak se při tom rozbrebentil, rozpovídal a rozdrmolil (no fuj, to jsou tedy novotvary), že jsem si při tom vzpomněla na Scatmana Johna.

pozvánka na sobotu

peču sladko - slaně s trochou matematiky

Loni jsem narazila na báječný recept na blogu dolcevita, který jsem si zase letos, pro úspěch, zopakovala. Tentokrát jsem ale trošku experimentovala, nebo spíše improvizovala, protože jsem neměla vše potřebné. Postrádala jsem listové těsto a brusinky.

who wants to live forever?

Queen - Who Wants to Live Forever by manon42

Alan Stivell, hráč na keltskou harfu

Prvně jsem se s Alanem Stivellem (vlastním jménem Alan Cochevelou) setkala na koncertu "Keltské vánoce" kapely České srdce asi před dvaceti lety (to je hrozný, jak to letí) a byla to "láska na první poslech".  Stivell je multiinstrumentalista, hraje na klavír, keltskou harfu, skotské dudy, bombard a další píšťaly a flétny a taky po Bretani sbírá lidové písně a tím je vlastně zachraňuje. Má zásluhu na zpopularizování keltské kultury a hudby a používání symbolu triskel jako dekoru na tričkách a následně pak na módních doplňcích.

vyřezávaný symbol na dveřích kostela
v Ústí nad Labem nápadně
připomíná triskelion

Loket, Čechomor a podle nosa, poznáš kosa

V pátek odpoledne jsme vyrazili do Lokte za kulturou. Cestou nám pěkně cedilo, ale Loket byl vyletněný a na pláštěnky naštěstí nedošlo.

Hned, při vstupu do historického centra Lokte, se vám hrad ukáže v plné parádě a ten pohled je k nezaplacení.

Měli jsem něco přes dvě hodiny na courání kolem hradu a v podhradí a pak nás čekal koncert v přírodním amfiteátru. Toho času na prohlídku by bylo potřeba mnohem více, nestačili jsme zajít do hradu a courat se kolem řeky, ale i tak nás to navnadilo k nějaké příští a rozhodně delší návštěvě Lokte nad Ohří.

vzhůru k bráně do Pekla a na zámek Zákupy

Když vám na dovolené začne pršet, začnete se zajímat o návštěvu zajímavostí v nejbližším okolí. Tohle přesně se nám stalo minulý týden na dovolené v Doksech.
Máchův kraj je vskutku nádherný do chvíle, než tam začne cedit stejným způsobem jako ve filmu "Na samotě u lesa" (jednoduché, leč výstižné konstatování faktu, které zde přednesl pan herec Josef Kemr, již dávno vstoupilo do verbálního koloritu české kotliny).

kam Zuzana nemůže, nasadí Čerta

Zuzana a Čert jsou na domácí půdě takřka nerozluční kamarádi.

rozprava

Zuzana má samozřejmě mimo svůj domov jednu velkou kamarádku Kačku (hnědá labradorka), protože si potřebuje někde pořádně poklábosit a na to Čert opravdu moc není. Ale doma jsou velcí přátelé.

jak proplout chladným odpolednem

Než začnu psát, trochu navodím atmosféru dnešního příspěvku.

rytířské klání

nějaký smutný rytíř

Škola, kterou navštěvuje náš synek, má letos dvacetileté výročí a tak byl dnes dopoledne uspořádaný velký rytířský den. Děti ho mívají každý rok chvilku před koncem školního roku, ale tento byl přeci jen trochu výjimečný už tím, že byl v sobotu, že to byl zároveň den otevřených dveří, a že také přišla většina rodičů omrknout, jak se bude dařit jejich ratolestem v rytířském klání.
Učitelé vše připravili ve čtvrtek (děti zůstaly doma), v pátek pak děti vyzdobily své třídy. To se všem moc povedlo.

mám "hořící srdce"

Mám "hořící srdce" a je to láska na první pohled. Když jsem ho jednou takhle po ránu uviděla, mé srdce vzplálo nekonečnou touhou a neodbytným pocitem, že ho MUSÍM mít, a že pro to udělám vše.
Tak se i stalo a já ho mám a jsem šťastná a doufám, že mi vydrží aspoň do příštího léta a nezahyne mou přílišnou péčí.

zimolez, kam's to vlez'!?

Na zahrádce mám zimolez (asi ovíjivý). Taky se mu říká kozí list a jednomu zimolezu se také říká růže z jericha. Zimolezy krásně voní. První vůně se do vašeho frňáku dostane v podvečer a pak nádherně voní celou noc a láká k sobě lišaje.

když je po dešti a když slíbím jedno foto

Asi začnu tím slíbeným fotem. Onehdá jsem na blogu u Kateřiny vyhrála přívěšek zahradní konvičky. Konečně mi začal kvést oleandr, tak jsem udělala slíbenou fotku. No, nebylo to zrovna jednoduché. Nějak se mi nedařilo najít ten správný úhel pohledu. Nejspíš za to mohl ten oleandr, protože narostl jinak, než bych potřebovala.

včera z večera, mor a cholera, ...

Včera večer začal synek František povídat cosi o komárech, že ho poštípali, že za to můžu já, protože jsem večer svítila u otevřeného okna, atd., atd. ...  Protože jsem z noci neměla ani jeden štípanec (což je dosti divné a neobvyklé, protože komáři mě prostě zbožňují), nedalo mi to a podívala se mu na záda a na břicho. To, co jsem uviděla by musela mít na svědomí aspoň stovka komárů a každý by ho musel pěkně vysát.
Usoudila jsem, že to budou nejspíš neštovice a začala si hledat informace na internetu. To jsem ale neměla dělat! Když jsem v jednom článku došla k vážným komplikacím, tak se mi udělalo lehce nevolno a internet jsem raději zavřela.
Tím to ale neskončilo. Ač jsem v raném dětství neštovice prodělala, začala jsem se drbat (do teď mě to nepřešlo).
Dneska ráno nám paní doktorka potvrdila, že to jsou ukázkové neštovice, a že máme přijít v případě nějakých komplikací, jako je třeba kašel, aby to nepřerostlo v zápal plic, ... Pokud si myslíte, že jsem po návratu z ordinace začala kašlat, tak si to myslíte správně. S malými přestávkami kašlu ještě teď.
Je to klasická reakce na to, když se někdo začne bavit třeba o vších, tak v tu ránu si můžete hlavu udrbat. Doktoři na to třeba mají nějaký odborný výraz, ale ten já neznám.

přijde zajíc do zeleniny...

Přijde zajíc do zeleniny a ptá se:
"Máte mrkvové koláče?"
Zelinář odpoví:
"Ne, zajíci. Nemáme. Mrkvové koláče nevedeme."
Takhle to probíhá celý týden, až si zelinář řekne, že ty mrkvové koláče upeče.
Když zase zajíc přijde a ptá se po mrkvových koláčích, zelinář odpoví:
"Jistě zajíci, už máme mrkvové koláče!"
Zajíc na to:
"Ty jsou hnusný, co?!"

večer v kostele

Do kostelů často vstupujeme jako do památných prostor, a to s jistou zvědavostí, co tam uvidíme. Na chvíli se zastavíme a pak vnímáme zvláštní atmosféru, která někoho těší, jiného možná uvádí do rozpaků.

Kostel je kamenným památníkem minulých generací, které ho postavily, byly v něm křtěny, oddávány, modlily se v něm a s nimiž se zde jejich blízcí loučili při pohřbu.

(text převzatý z internetových stránek Vira.cz)

malá fotoreportáž ze setkání s nejvýznamnějším Keltem v Čechách i v Evropě

Včera po sedmé hodině večerní jsme se vypravili za nejvýznamnějším Keltem do muzea v Novém Strašecí. Byla tu k vidění plastika hlavy Kelta, kterou náhodně nalezl v roce 1943 pan Josef Šlajchrt kousek od Mšeckých Žehrovic.

paní! přišlo vám psaní!

Ano, je to tak. V pondělí mi přišlo psaní až ze Švýcar. Vlastně to nebylo tak úplně psaní, ale výhra a k ní bylo přidané přání, nebo chcete - li pozdrav.

Soutěž nebyla těžká a hlavně byla součástí moc pěkného povídání o Havaji. Pokud jste článeček ještě nečetli, tak se podívejte k blogerce Kateřině, určitě stojí za přečtení a nejenom tento příspěvek, ale i ty ostatní.

Katko, děkuji tvé šťastné ruce, která mě vylosovala. Přesně už vím, kam konvičku pověsím. Bude dělat parádu u bíle kvetoucího oleandru.

moje zelená džungle

Máme malou zahrádku. Když píši malou, tak tím opravdu myslím malou. Není tu prostor na velkolepá pojetí květinových záhonů v symbióze s listnatými a jehličnatými stromy. S odvahou a neznalostí laika kombinuji užitečnou flóru (ta co se dá jíst) s okrasnou flórou (ta co se nedá jíst). V touze, mít co nejvíce druhů rostlin, jsem to občas krapet přehnala a tím i dost kytek zahubila (o něco se postaraly zimy).
Včera a dnes jsem vyrazila na ten náš zarostlý a cíleně neupravený plácek a udělala pár fotek. Včera bylo slunečno, dneska bylo deštivo, ale fotky se celkem zdařily.

píseň o marné touze

"Greensleeves" je stará píseň z doby Jindřicha VIII a troufnu si tvrdit, že ji zná snad každý.  Je to píseň o ženě se zelenými rukávy, kdy text se dá chápat dvěma způsoby. Ještě než se o nich zmíním, vysvětlím slovo green (zelený) ve spojitosti s textem písně.

V 16. století mělo slovo green sexuální podtext v souvislosti se zelenými skvrnami od trávy na oblečení, způsobenými milostnými hrátkami v trávě. Žena, která měla zabarvené oblečení od trávy, byla považována za hodně "veselou".

První výklad je o ženě nebo dívce, která je ráda ve společnosti mužů a jednoho už se asi nabažila a opustila ho a on si teď po ní stýská. Druhý výklad je přesně opačný. Je o ženě, která si obleče zelené šaty a je mylně považována za ženu lehčích mravů. Zelené šaty si oblékne úmyslně a dává tím najevo, že se nebojí předsudků a muže, který ji žádá o přízeň, odmítá. Stručně řečeno, je to píseň o marné touze.



Pány zpěváky je možno shlédnout v reálu zde.

V češtině píseň nazpívala Marta Kubišová v roce 1968. V jejím podání je to krásná píseň o zhrzené lásce.



A nakonec ještě jeden "drb". Greensleeves by měla zítra zaznít na královské svatbě v Londýně.

svatební den

Včera přišel manžel domů z práce s krásným pugétem a krabicí výborných zákusků z cukrárny Café St. Tropez. Koukala jsem dost zaraženě a přemýšlela, co vlastně mohu mít, když narozeniny i svátek jsem už měla.

Hodila jsem dotazem "co se děje ?" a bylo mi odpovězeno otázkou "co je dneska za datum?". Aby bylo jasno, v naší rodině jsem já "ten horší" na významné datumy, já jsem ta ostuda, která si nevzpomene, že se 20. dubna 2000 vdávala. Bývá mi až stydno, ale většinou si nevzpomenu, až když dostanu nějaký ten dáreček s květinou.
Letos to mohu svést na svoje zraněné koleno, které mě drží doma, ale to asi není moc dobrá omluva.
Nechce se mi moc slibovat, že se napravím, protože s těmi sliby je to takové, znáte to, sliby - chyby. Pro příště se budu vážně snažit a snad to neprošvihnu. Ještě že mám tak skvělého muže, který si to pamatuje.

Rehradice

hudba: lidová
text: Vlasta Redl

A te Rehradice na pěkný rovině
Teče tam voděnka dolů po dědině
Je pěkná
Je čistá

A po tej voděnce drobný rebe skáčó
Pověz mně má milá proč tvý oči pláčó
Tak smutně
Žalostně

Pláčó one pláčó šohajo vo tebe
Že sme sa dostali daleko vod sebe
Daleko
Vod sebe

A te Rehradice na pěkný rovině
Teče tam voděnka dolů po dědině
Je pěkná
Je čistá
 

holky, díky!

Tak jsem se stala šťastnou majitelkou bloggerského ocenění a to hned dvakrát. Trochu mi děvčata zamotala hlavu, protože nemám tušení, komu to poslat dál. Tušení nemám proto, protože bych ta ocenění posílala opět těm samým obdarovaným. Nepatřím zrovna mezi aktivní diskutéry pod příspěvky blogerů (ale to neznamená, že bych je nečetla) a tak mám jenom několik pravidelných čtenářů, kteří ta samá ocenění dostali doslova před pár hodinami. Asi nemá smysl posílat ocenění pořád dokola těm samým lidem, protože se vše uzavře v kruhu a půjde to pořád kolem dokola.

Hledala jsem na internetu, jaká jsou pravidla ocenění a našla jsem čtyři. Je zajímavé, že v tom jednom se to liší a zbylá tři pravidla se nemění.

Tady jsou ta pravidla:

• umístit ocenění na svůj blog
• na svém blogu uvedete, kdo vám dal ocenění (tzn. zveřejníte odkaz jeho blogu)
• ocenění pošlete dál minimálně 3, 5, 7, 10, 12,... blogerům (tak v tomhle bodě se to liší)
• oceněným dáte vědět o udělení ocenění, tak že jim napíšete na jejich blog

Nejhorší je asi vymyslet, komu to pošlete. Na jednom blogu jsem našla, že vlastně nejsou daná pravidla, takže obdarovaných může být tolik, kolik sám chcete.

sušenky zvané cookies

Recept na tyhle sušenky jsem našla na blogu drobečky a jsem sním maximálně spokojená. Nejsou přeslazené, mají dost vlákniny a může se o nich říci, že patří do kategorie zdravého mlsání.
Dneska jsem je upekla spolu s pomocníkem, synem Františkem. Svědomitě míchal těsto a teď svědomitě chodí mlsat. Jedny z mála sladkostí (k mé radosti), které jí, jsou právě cookies. Já z toho nejsem zrovna nadšená, protože ty kupované jsou příšerně sladké, ale teď už máme recept na domácí cookies, které by určitě prošly kontrolou zdravého stravování.

Snažila jsem se na 100% dodržet původní recept, ale tak docela se mi to nepovedlo. Neměla jsem doma třtinový cukr, respektive měla jsem třtinový cukr s přídavkem melasy. Asi to krapet změnilo chuť, protože melasa má lehce kávovo - karamelovou příchuť (aspoň mě to tak přijde).

Časem  zkusím nějaké varianty na tento základní typ. Určitě vyzkouším mandlové, zkusím nějakou kombinaci s citrusovými kůrami a čokoládou, nebo s několika druhy ořechů,... atd.

zdravá svačina pro Františka: jablko, kefír a cookies

odkaz

Mám pocit, že moje příspěvky do blogu na téma "vaření" jsou ve výrazné převaze vůči ostatním tématům. Rozhodla jsem se, že jim věnuji samostatný blog, abych to tu "nezaplevelila" různými kulinářskými pokusy.

Všechny příchozí zvu do svého nového světa (snad) jednoduchého vaření.

http://simplcookblog.blogspot.com/

pečená jablka s jemným piškotem

Původně jsem chtěla tento dezert nazvat "pečená jablka pod piškotovou peřinou", ale přišlo mi to jako úporná snaha o originalitu, tak jsem od toho upustila.
Mám ráda všechny ty koláče, kde je na dně zapékací mísy hromada ochuceného ovoce se šťávou a navrch nějaké to těsto nebo drobenka. Koláč se jí lžící a ještě se dá nakonec servírovat s kopečkem zakysané smetany nebo vanilkové zmrzliny.

Dneska jsem koláč rozdělila hned v zárodku na šest porcí (pekla jsem ho v jednotlivých zapékacích mističkách). Trochu jsem podcenila šťavnatost jablek, takže nakonec ta trocha ovocné šťávy nepřežila proces pečení a vypařila se. Doporučuji předem jablka podlít vodou tak, aby bylo dostatek šťávy, přidat kousek másla a cukr a chvilku podusit, pak rozdělit do mističek, nebo dát do jedné větší zapékací formy.

design za hubičku

Občas juknu na stránky ikeahackers, kde je k vidění, co vše lze upravit a vyrobit z Ikea výrobků.
Dnes jsem tam narazila na Pascala Ansona, britského designera, který vtipným způsobem předvádí své levné designové nápady na you tube.
Máte kašmírový svetr, který dosloužil, byl dosti drahý a vy se s ním nechcete rozloučit? Žádný problém! Tady  vám Pascal ukáže, co s ním.
Chcete zajímavou kuchyň, nemáte dost finančních prostředků, Pascal vám ukáže, jak na to. Problém je pouze v tom, že u nás je vše příšerně drahé a pořídit bazarové  skříňky na celou kuchyň za pár stovek, dvířka po 30 Kč (libru za jedny) je prakticky nemožné.
Přesto se na videa podívejte, myslím, že to docela stojí zato a pochopíte o co jde i přes případnou neznalost angličtiny.

A tohle mě docela dostalo :-))

jednoduchý jablkový koláč

Šla mi huba, pardon pusa, šejdrem a teď co s tím? Mám ráda recepty, které jsou snadné, rychlé a výsledek je více než uspokojivý. Jeden takový recept mám (originál je zde), který splňuje všechna daná kriteria, ale který jsem si krapet upravila dle momentální situace, nálady a stavu zásob.

Tak směle do toho!

•  4 oloupaná a na kousky nakrájená kyselejší jablka (dovedu si představit i hrušky, meruňky, jahody,...)

sypké ingredience:

• 2 1/5 hrnku polohrubé mouky
• 1/2 hrnku cukru krystal
• 1 polévková lžíce prášku do pečiva
• 1 polévková lžíce mleté skořice
• 2 polévkové lžíce vanilkového cukru
• 1/4 čajové lžičky soli

tekuté ingredience:

• 2 1/5 hrnku podmáslí, má tam být 1 1/2
• 2 vejce
• 1/4 kostky rozpuštěného, zchladlého másla (hery)

V jedné míse smíchat sypké ingredience, ve druhé míse tekuté ingredience. Pak tekutinu vlít k sypkým přísadám a promíchat, ale nepřemíchat. Nakonec přidat nakrájená jablka.
Troubu předehřát na 180 stupňů, pečící nádobu vyložit pečícím papírem.
Péct cca 35 minut.

Koláč nějak rychle "sublimoval" a já už nestihla udělat fotku kousku koláče na talířku.

"venkovské" návleky na ruce

Tak se nám to počasí nějak "odkrásnilo" a tyhle návleky se možná ještě užijou.
Protože mi došly tenké bavlněné příze na síťovky, rozhodla jsem se při háčkování využít zbytky vln a "umotat" zase něco praktického. Někde na internetu jsem zahlédla háčkované návleky, ale chyběl návod. Nakonec jsem to nějak zvládla i bez něj. Tyhle návleky nejsou nic subtilního někam do města, ale pořádné mohutné návleky, které se v sychravém počasí hodí třeba na vycházku se psem do lesa nebo k rybníku.
Háčkovala jsem krátké sloupky do obdélníku, který má nesymetricky umístěný otvor pro palec. Nakonec jsem to na hřbetě (míněno v místě hřbetu ruky) sešila háčkováním řetízku, nebo takového napůl krátkého sloupku.
Návleky se líbily mé mamince, tak jsem jí je dala, takže teď udělám ještě jedny sobě.

trocha retra neuškodí

Na můj stav, či momentální rozpoložení, přesně pasuje přísloví "nouze naučila Dalibora housti". S ortézou na koleni a nemožnosti sedět na židli u stolu jsem se dostala do stavu, že už nevím co bych tak dělala... Přečetla jsem několik knih, čučím na internet kde je spousta blogerské rukodělné činnosti, kterou ve většině případů neovládám a nebo ovládám, ale ve stavu bezortézovém.

Nejjednodušší mi přišlo háčkování, které se posléze ukázalo jako pro mě poměrně náročná tvořivá činnost. Nicméně jsem zkoušela různé věci, studovala návody, které byly pro mě totálně nesrozumitelné a bylo jedno, zda šlo o psanou formu nebo grafickou (ta snad je ještě horší než ta psaná).
Nakonec jsem se k háčkování postavila tak, že to musí být něco praktického, ne moc složitého a "šik". Vyhrála to stará, dobrá síťovka. Před časem jsem zakoupila v bazaru knihu "První háčkování" , kde je návod na síťovku včetně dalších praktických věcí. Na ty možná dojde někdy později.
Momentálně mám za sebou už tři síťovky a postupně se "dopracovávám k dokonalosti provedení". Abych to upřesnila - skoro k dokonalosti.

Historie síťovky není tak docela nezajímavá a tady je o tom pěkné vyprávění.
Na závěr bych podotkla, že jsem v životě vyjma řetízku nic neuháčkovala, síťovka je můj první výtvor a háček jsem považovala za nástroj, kterým bych si mohla spíš ublížit. Tak uvidím, třeba mě to chytne i do budoucna.

Návod na háčkovanou síťovku je třeba tady. Já jsem háčkovala ze zbytků bavlnek (asi sněhurka, nebo jak se tomu říkalo) a háčkem 2,5. Přízi jsem dala trojitě.

za rok na stejném místě

Již několik let jezdíme o jarních prázdninách do Karlovy Studánky a jako vždy se ubytujeme U Válků. Už ani nehledáme něco jiného, protože tady jsme maximálně spokojení.

Karlova Studánka má své kouzlo, ale kdo by se chtěl po večerech bavit, tak bude muset vyrazit třeba do Špindlerova Mlýna, který už své kouzlo ztratil před lety. Poté, co jsme si začali ve Špindlu připadat jako v lunaparku se vším všudy a ještě museli koukat na bytovkami zastavěné špindlerovské louky, jsme změnili "lokál".

ministerstvo švihlé chůze

Tak máme týden na horách za sebou. Dvě třetiny rodiny si ho užily, neb bylo celý týden krásné počasí a ta jedna třetina (já) si ho už od úterý vychutnávala na lůžku v penzionu s družkami nejvěrnějšími - ortézou od kotníku po tříslo a s párem parádních, úplně nových berlí.

Teď bych se tak akorát mohla uplatnit na ministerstvu švihlé chůze.



Všem (i těm ostatním), kterým to letos na lyžích zrovna nevyšlo, patří tato nesmrtelná scénka.

výhra

Tak jsem měla štěstí. U Jaromily byla soutěž a já jsem se stala jedním ze tří výherců. Včera poštou dorazily dva pěkné věnečky z nějakého stálezeleného keře (doufám, že mi Jaromila prozradí, který keř to je), ale to není vše. Ještě tam byl moc hezký přívěsek, který vypadá jako z ledu se sněhovou vločkou uvnitř. Byl fikaně připevněný k vanilkovému cukru, aby se nedal v obálce přehlédnout, v tomto případě "přečuchnout".
Jen tak cvičmo jsem si věnečky velikonočně naaranžovala a nejspíš je i takto využiji.

Jaromile ještě jednou děkuji za pěkný dárek a jsem zvědavá, co si připraví příště.

Alison Moyet

Alison Moyet - Love Resurrection
Uploaded by trashfan. - Watch more music videos, in HD!

Alison Moyet je asi moje nejoblíbenější zpěvačka s úžasným hlasem. V roce 1982 založila s Vincem Clarkem úspěšné duo Yazoo, které se po roce a půl rozpadlo. Alison Moyet se dala na sólovou dráhu a hned její první album Alf bylo velmi úspěšné. Z tohoto alba je vybráno moje první video.

AM pořád zpívá i písničky skupiny Yazoo a musím podotknout, že v novém jazzovém  aranžmá jsou úžasná. Jedna z nich je skladba Don't go. 
A nenechte se odradit krátkým rozhovorem na začátku videa.




Pro porovnání, jak zněla píseň v roce 1982, možno shlédnout toto video.

Někdy na podzim jsem šla po delší době hledat na internet nějaké nové video s Alison Moyet a zažila jsem malý šok. Tahle zpěvačka nikdy nepatřila mezi tzv. sexy symboly, protože její postava byla kypřejších tvarů. To už ale není pravda. Alison se rozhodla, že ke stáru nechce být nikomu na obtíž a zhubla tak, že je skoro k nepoznání. Hlasu se to naštěstí nijak nedotklo.

Jak Alison vypadá nyní, můžete porovnat na mém posledním videu.

Čert I. a II.

Čert, Čertík, Čertís, Čerťajzek a řada dalších jmen, končící "ty potvoro chlupatá"!
Už jsem se tu zmínila o Honzině a Zuzaně a tak už zbývá jenom kočičák Čert, který k nám prvně do rodiny přibyl na začátku léta 2009.

Čertík I.

Několik dní jsme někde za plotem slyšeli hrozné naříkání a pak jsme zahlédli malou černou kuličku, která se schovávala v hustých smrčcích a byla k smrti vyděšená. Dva dny jsme se ho snažili chytit, než by se stal kořistí nějakého venčeného psa, a nebo ho přejelo auto. Nakonec se to po několika hodinách podařilo a já jsem držela v dlani roztřesenou chlupatou kuličku, která nebyla starší než tři týdny. Nikdo kocourka nechtěl a tak jsme si ho nechali. Ono už to je pak jedno, jestli máte jednu nebo dvě kočky.

domácí marmeláda z červených pomerančů

Touhle dobou jsou v obchodech červené pomeranče, které jsou hodně šťavnaté a mají trochu jinou chuť než ty klasické. Protože doma máme rádi pomerančovou zavařeninu, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím uvařit.
Co se týče hledání receptů na internetu, tak mám svých pár oblíbených adres a tam jsem hledala jak na to.
Jeden recept je na stránkách Śárky dolcevity  a druhý na stránkách Delie Smith.
V obou receptech je rozdíl ve zpracování pomerančů a délka vaření marmelády. Množství použitých surovin je stejné. Cukr k pomerančům je v poměru 2:1. Nakonec jsem uvařila marmeládu dle Šárky. Marmeláda je hutná, tmavá a cukr při vaření lehce zkaramelizoval. Marmeláda je také hodně sladká, takže nutno dávkovat s rozvahou.

už jenom vzpomínka

Tak se nám ten sníh nějak vytratil.

Snad se ještě dočkáme. Všechno je pod tím sněhem tak nějak čistší.

Stáhla jsem si včera pár fotek z mobilu a narazila na tyhle tři, které jsem nafotila během procházky mezi vánočními svátky. Byl nádherný den, mrzlo a krajina byla tak pěkná, že mi to nedalo a zkusila jsem něco málo vyfotit. Překvapivě to nedopadlo špatně.