domácí marmeláda z červených pomerančů

Touhle dobou jsou v obchodech červené pomeranče, které jsou hodně šťavnaté a mají trochu jinou chuť než ty klasické. Protože doma máme rádi pomerančovou zavařeninu, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím uvařit.
Co se týče hledání receptů na internetu, tak mám svých pár oblíbených adres a tam jsem hledala jak na to.
Jeden recept je na stránkách Śárky dolcevity  a druhý na stránkách Delie Smith.
V obou receptech je rozdíl ve zpracování pomerančů a délka vaření marmelády. Množství použitých surovin je stejné. Cukr k pomerančům je v poměru 2:1. Nakonec jsem uvařila marmeládu dle Šárky. Marmeláda je hutná, tmavá a cukr při vaření lehce zkaramelizoval. Marmeláda je také hodně sladká, takže nutno dávkovat s rozvahou.

Nějak mi to nedalo a zkoušela jsem ještě najít recept, kde by nebylo tolik cukru. Nakonec jsem si vzpomněla na kuchařku paní Sandtnerové a tam je na straně 454 "pomorančová zavařenina" (číslo strany je z vydání z roku 1947). U paní Sandtnerové je poněkud zdlouhavá příprava. Pomerančová kůra se šťávou se namáčí dva dny a pak teprve vaří. To se mi nechtělo, tak jsem ve výsledku zkombinovala metodu Delie Smith a Marie Sandtnerové. Výsledný produkt mého snažení není vůbec špatný (budu vařit ještě jednu dávku), marmeláda má tmavě oranžovou barvu a i chuť pomerančů je výrazná. Je jí trochu méně, protože je i méně vody. Takže jak na to!?

• 1.5 kg červených pomerančů
• 2 citróny
• 1.5 kg krystalového cukru
• asi 1 l vody

Pomeranče důkladně omýt a na pár minut ponořit do vlažné vody s přidanou sodou bikarbonou, aby se odstranil chemický postřik (toto mi poradila kamarádka, kterou to místní naučili na Sardinii). Kdo má štěstí a má možnost obstarat si pomeranče bez postřiku, nemusí je namáčet ve vodě se sodou.
Z rozpůleného ovoce odstranit dužinu na citrusovém odšťavovači. Pomerančovou kůru nakrájet na tenké proužky (citrónovou kůru vyhodit), dát do smaltovaného nebo nerezového hrnce, přidat přecezenou šťávu a vodu. Do gázy zabalit pecky a přecezenou dužinu, zavázat a přidat ke kůře. Za občasného promíchání vařit dvě hodiny. Když se voda moc vyvaří, tak jí zase trochu přilít.
Během vaření umýt sklenice a víčka, dát do trouby sterilizovat a zároveň nahřát.

Po dvou hodinách z gázového pytlíčku vymačkat rozvařenou dužinu, přidat cukr, důkladně míchat, aby se cukr pořádně rozpustil. Marmeládu pak ještě vařit asi 45 minut a průběžně zkoušet, zda už želíruje. Nejsnadněji se to pozná tak, že se dá trochu marmelády na talířek na dvě/tři minuty do mrazáku. Pak do toho šťouchnout prstem a pokud je ještě řídká, chvíli vařit a pak zase vyzkoušet. Pak marmeládu nalít do horkých sklenic, zavíčkovat a na chvíli otočit dnem vzhůru.

Marmeládu mám nejraději na opečeném chlebu, namazaném tvarohovým sýrem (typ lučina a pod.).

Během vaření můžete k marmeládě přidat kousek skořice nebo vanilkového lusku. Na konci zase třeba panáka whisky nebo šťávu z čerstvého zázvoru. To záleží na tom, co vám chutná a co by mohlo být pro vás chuťově zajímavé.

Jenom pro pořádek. Na té poslední fotce je trochu vidět rozdíl v barvě obou typů pomerančové marmelády. Ta zadní sklenice má tmavší barvu a je vařená podle Šárky.