čtvrtek 28. dubna 2011

píseň o marné touze


"Greensleeves" je stará píseň z doby Jindřicha VIII a troufnu si tvrdit, že ji zná snad každý.  Je to píseň o ženě se zelenými rukávy, kdy text se dá chápat dvěma způsoby. Ještě než se o nich zmíním, vysvětlím slovo green (zelený) ve spojitosti s textem písně.

V 16. století mělo slovo green sexuální podtext v souvislosti se zelenými skvrnami od trávy na oblečení, způsobenými milostnými hrátkami v trávě. Žena, která měla zabarvené oblečení od trávy, byla považována za hodně "veselou".

První výklad je o ženě nebo dívce, která je ráda ve společnosti mužů a jednoho už se asi nabažila a opustila ho a on si teď po ní stýská. Druhý výklad je přesně opačný. Je o ženě, která si obleče zelené šaty a je mylně považována za ženu lehčích mravů. Zelené šaty si oblékne úmyslně a dává tím najevo, že se nebojí předsudků a muže, který ji žádá o přízeň, odmítá. Stručně řečeno, je to píseň o marné touze.



Pány zpěváky je možno shlédnout v reálu zde.

V češtině píseň nazpívala Marta Kubišová v roce 1968. V jejím podání je to krásná píseň o zhrzené lásce.



A nakonec ještě jeden "drb". Greensleeves by měla zítra zaznít na královské svatbě v Londýně.

čtvrtek 21. dubna 2011

svatební den


Včera přišel manžel domů z práce s krásným pugétem a krabicí výborných zákusků z cukrárny Café St. Tropez. Koukala jsem dost zaraženě a přemýšlela, co vlastně mohu mít, když narozeniny i svátek jsem už měla.


Hodila jsem dotazem "co se děje ?" a bylo mi odpovězeno otázkou "co je dneska za datum?". Aby bylo jasno, v naší rodině jsem já "ten horší" na významné datumy, já jsem ta ostuda, která si nevzpomene, že se 20. dubna 2000 vdávala. Bývá mi až stydno, ale většinou si nevzpomenu, až když dostanu nějaký ten dáreček s květinou.
Letos to mohu svést na svoje zraněné koleno, které mě drží doma, ale to asi není moc dobrá omluva.
Nechce se mi moc slibovat, že se napravím, protože s těmi sliby je to takové, znáte to, sliby - chyby. Pro příště se budu vážně snažit a snad to neprošvihnu. Ještě že mám tak skvělého muže, který si to pamatuje.

neděle 10. dubna 2011

Rehradice



hudba: lidová
text: Vlasta Redl

A te Rehradice na pěkný rovině
Teče tam voděnka dolů po dědině
Je pěkná
Je čistá

A po tej voděnce drobný rebe skáčó
Pověz mně má milá proč tvý oči pláčó
Tak smutně
Žalostně

Pláčó one pláčó šohajo vo tebe
Že sme sa dostali daleko vod sebe
Daleko
Vod sebe

A te Rehradice na pěkný rovině
Teče tam voděnka dolů po dědině
Je pěkná
Je čistá
 

čtvrtek 7. dubna 2011

holky, díky!

Tak jsem se stala šťastnou majitelkou bloggerského ocenění a to hned dvakrát. Trochu mi děvčata zamotala hlavu, protože nemám tušení, komu to poslat dál. Tušení nemám proto, protože bych ta ocenění posílala opět těm samým obdarovaným. Nepatřím zrovna mezi aktivní diskutéry pod příspěvky blogerů (ale to neznamená, že bych je nečetla) a tak mám jenom několik pravidelných čtenářů, kteří ta samá ocenění dostali doslova před pár hodinami. Asi nemá smysl posílat ocenění pořád dokola těm samým lidem, protože se vše uzavře v kruhu a půjde to pořád kolem dokola.

Hledala jsem na internetu, jaká jsou pravidla ocenění a našla jsem čtyři. Je zajímavé, že v tom jednom se to liší a zbylá tři pravidla se nemění.

Tady jsou ta pravidla:
  • umístit ocenění na svůj blog
  • na svém blogu uvedete, kdo vám dal ocenění (tzn. zveřejníte odkaz jeho blogu)
  • ocenění pošlete dál minimálně 3, 5, 7, 10, 12,... blogerům (tak v tomhle bodě se to liší)
  • oceněným dáte vědět o udělení ocenění, tak že jim napíšete na jejich blog
Nejhorší je asi vymyslet, komu to pošlete. Na jednom blogu jsem našla, že vlastně nejsou daná pravidla, takže obdarovaných může být tolik, kolik sám chcete.

sobota 2. dubna 2011

sušenky zvané cookies


Recept na tyhle sušenky jsem našla na blogu drobečky a jsem sním maximálně spokojená. Nejsou přeslazené, mají dost vlákniny a může se o nich říci, že patří do kategorie zdravého mlsání.
Dneska jsem je upekla spolu s pomocníkem, synem Františkem. Svědomitě míchal těsto a teď svědomitě chodí mlsat. Jedny z mála sladkostí (k mé radosti), které jí, jsou právě cookies. Já z toho nejsem zrovna nadšená, protože ty kupované jsou příšerně sladké, ale teď už máme recept na domácí cookies, které by určitě prošly kontrolou zdravého stravování.


Snažila jsem se na 100% dodržet původní recept, ale tak docela se mi to nepovedlo. Neměla jsem doma třtinový cukr, respektive měla jsem třtinový cukr s přídavkem melasy. Asi to krapet změnilo chuť, protože melasa má lehce kávovo - karamelovou příchuť (aspoň mě to tak přijde).


Časem  zkusím nějaké varianty na tento základní typ. Určitě vyzkouším mandlové, zkusím nějakou kombinaci s citrusovými kůrami a čokoládou, nebo s několika druhy ořechů,... atd.

zdravá svačina pro Františka: jablko, kefír a cookies