Naše kočka Honzina, Honzík, Honzajz je hrozně neurotická. Každý, zdánlivě divný pohyb, ji rozhodí a vyžene ven, ale největší příkoří se jí stalo, když do rodiny přibyla Zuzana a Čert I a Čert II.
To jsme si dovolili moc! Několik měsíců trucovala a zdržovala se pouze v předsíni. Dál jsme ji nedostali. Když usoudila, že ta doba na naše "vytrestání" je dostatečně dlouhá, začala pomalu navštěvovat i jiné části domu a lehat si na svá oblíbená místa, pokud na nich ovšem neležel Čert. To pak s brbláním opět vylítla ven a ani magická věta "Honzí, DOBRŮTKA!" ji nenalákala zpět.
A jsme u toho. Co to je ta DOBRŮTKA. Tak to je bílý jogurt, nejlépe Hollandia, zrající přímo v kelímku. Jednou jsme jí koupili, jsme si dovolili koupit, jogurt levný. Byl takový trochu řídký, chuťově nevyvážený. Co si budeme nalhávat, byl hnusný a to zvíře to nežralo. S velmi hlasitým brbláním si nás přeměřila pohledem a zmizela na několik hodin ven.
Svoji přízeň nám projevuje pouze, když ona chce. To se pak uvelebí na pracovní stůl mezi klávesnici a vaši osobu a packou vám šťouchá do ruky, která drží myš, protože si nemáte co hrát s tou věcí, ale pěkně ji hladit a občas podrbat. Když už jste celý ztuhlý, protože jste Honzíka nechtěli vyrušit nějakým nepředloženým pohybem, aby se nevylekala a chcete dělat něco na počítači, tak stačí trochu rychleji hnout s rukou a číča s kočičím brbláním seskočí na zem, jde si kecnout před ledničku a začne srdceryvně mňoukat. To je pro vás signál, že kočička neměla už dvě hodiny svoji oblíbenou dobrůtku a vy se zvednete a jdete jí ten jogurt dát do misky.
A takhle to s naší Honzou chodí denně. Ale jinak je to stejně legrace s těmi zvířaty.
Jestli se chcete pobavit na téma "kočka v domácnosti", tak tady a tady a ještě tady jsou vtipně a s trochou nadsázky, popsány trampoty páníčků a jejich kočičích mazlíčků.
Ahojky Dituš:-)
OdpovědětVymazattak to jsem se teď fakt nařehtala,protože věrněji a lépe bych to nepopsala:-))Kočku sice doma nemáme,protože to jsou potvory nevděčné,které příjdou jen když chtějí podrbat,nakrmit,nebo se ohřát,takže my jsme typičtí pejskaři(toho času taky bez),ale kočku mají manželovy rodiče,takže vím,o čem je řeč.S bratrancem,který je kočkomil,vedeme neustálé diskuze o tom,že kočka není nezávislá ale vychcaná,není osobnost,ale je mrcha vybíravá atd.atd.Já se přiznám bez mučení,že mám zvířata ráda strašně moc,ale když se mě kočka otře o nohy,tak "rostu",protože to není jak u psa,který mi tím vyjadřuje "jsem tu pro tebe,tak mě trošku podrbej",ale kočena se otře a "dělej,drbej,jinak jdu jinam a na tebe kašlu". S tím jogurtem jsem se taky pobavila,a to nepomůže ani to,když zavoláte na ostatní zvířenu???Protože vím,že to pak jsou chlupáči strašně hrr,aby jim nedej Bože,ten druhý něco nesežral,ikdyž na to nemám chuť,jsem plný,a můžu se snad i z toho p...t:-)
Každopádně to popisujete barvitě jako s tím gulášem,myslím,že mám další svůj top blog,kde ráda chodím. Mějte se hezky,ať se vám všem doma daří - i chlupáčům, Žaneta:-)
Dittu, to je tedy madam! Já mám prostě raději pesany, asi nejsou takové osobnosti, ale nějak se s nimi líp domluvím!
OdpovědětVymazatMěj pěkný večer, zdravím Helena
Holka, SILNĚ mi to něco připomíná !
OdpovědětVymazatJen jsem při čtení tvého příběhu čekala ještě jeden příklad kočičí naštvanosti.
Už 2 x jsem musela vyhodit šatstvo a kus nábytku, neboť jsem odmítla to prát a čistit !!!!!
Ale jsou to miláčci, když ti zavrní do ouška...
Přeji pěkný den tobě i kočičandě.
Jaromila
Žaneto, Helčo, Jaromilo, to jsem ráda, že jsem vás trochu pobavila. Kdyby mi před 3 roky někdo řekl, budete mít kočku, tak mu řeknu, že se asi zbláznil. Kdyby mi řekl před 2 roky, že budeme mít ještě psa, tak bych se mu asi vysmála a kdyby mi před 1 rokem řekl, že budeme mít další kočku, tak to bych se asi zbláznila zase já. Nakonec to dopadlo tak, že jsme jak pojízdný cirkus, když někam jedeme a chybí nám už jenom ten mluvící papoušek :-)) .
OdpovědětVymazatJe pravda, že kočky jsou prostě jiné, ale zase je s nimi méně práce. Naštěstí se naštvanost a žárlivost našich zvířat odehrává v rovině vyčítavých pohledů, kočičího brblání a řvaní (kdo má kočku, ví, co to znamená, že to není mňoukání) a taky psího poňafávání a předstírání tvrdého psího spánku nebo odvráceného pohledu se záchvatem psí dočasné hluchoty. Na kočičince ve skříni, posteli nebo na koberci ještě nedošlo a doufám, že při tom zůstane.
Všechen tenhle zvěřinec jsme si pořídili až po čtyřicítce a moje to jsou první zvířata v životě, u manžela doma mívali aspoň vždycky psa.
Přeji vám všem dobrou noc a chlupáčům taky. Ditta
Ahoj Dituš,
OdpovědětVymazatještě jsem se tady vrátila,samozřejmě pro odpověď a taky,abych si početla zkušenosti jiných. Takže ještě dodám,že já tahala domů snad absolutně všechno,co mi přišlo do cesty-ježky,hady užovky a slepýše,šneky (na hřbitově byli vždycky ti největší...),kočky,později jsme si pořídili fretku-dodneška se budíme hrůzou ze spaní,byl to kriminální živel:-)-psi jsme chovali a cvičili pro práci...Ale kočku jsme natrvalo neměli nikdy,nicméně zážitky máme,protože sousedi měli "mívalí kočku",takovou tu,co má ocas jak načepířený vánoční stromek,takže tu jak jsme měli u nás na tři dny na hlídání,tak to byl totální děs,protože kocour si každé ráno ve tři hodiny chtěl házet s takovým svým oslizlým kuřátkem (kdysi možná pěkná hračka),nejdříve jsme se ho snažili ignorovat,že přestane,ale když vám kočka skáče nad ránem po hlavě a mňaučí,a nosí vám tu ucumlanou věc do postele,tak to zákonitě vzdáte a jdete si o půl 4té ráno sednou v pyžamu do chodby,já na jednu stranu,manžel na druhou a hážete si tou věcí,aby blbá kočka mohla šťastně mezi váma lítat....Po třech dnech hlídání se sousedé vraceli odpočatí z výletu,aby jsme jim dali s kruhama pod očima jejich miláčka...
A další "madam",jak napsala výše Helenka,měli moji teta se strejdou,no tak to bylo taky dílo.Ten spal zásadně předníma tlapama na stolku a zadníma na skříni,takže mu břicho viselo v luftě,a já měla vždycky pokušení mu ten stolek odstrčit...Na procházku chodil taky ve 4 ráno a fakt nevím,proč přišel vždycky za náma,ať ho jdeme pustit a né za svými páničky.Ignorace taktéž nepomohla,protože když si vám sedne kočka na peřinu a čumí na vás,jako by to byl převtělený čert,tak se jí radši zbavíte,vstanete a jdete venčit....Takže kočku doma??? No to víš že NE :-)))......nikdy neříkej nikdy,že???
Tak jenom tak...Mějte se hezky - Žaneta:-)
Dittu, tak to je mazec s těmi čičinkami...jak tou Vaší, tak jsem se nasmála i u příspěvku Žanety :o)
OdpovědětVymazatMy máme číču dvouletou, je to taky pěkný vykuk...zatím není kastrovaná, pořád se rozhodujeme, protože je hodně názorů že se jim změní povaha...máme ji jen doma (teda pokud se jí nepodaří někudy proklouznout ven-ale to je málo)ale teď máme za sebou náročné období..hárala se nám naše čubička a jakmile to zkončilo, začala se mrouskat číča...nějak ji to chuděru vzalo a takový srdceryvný řvaní jsem dlouho neslyšela, konkretně každou noc od 02 do 03hod...chvílema to vypadalo, že máme v domě i kocoura a budou koťata..do toho vyjukaná čubina, která to moc nechápala a neustále na ní štěkala...to jsem měla opravdu chuť je vzít něčím po hlavě obě...no ale jinak jsou to samozřejmě miláčci - obě - jen si na sebe za 10 měsíců co jsou spolu nějak ne a ne zvyknout...dobrou noc Radka
Žaneto, dost jsem se pobavila :-)). Ten kočičák byl asi v minulém životě artista, protože tento způsob chrnění si nedovedu u normální kočky představit. Musím zaťukat, ale takovéhle nápady s venčením a hraním s ožižlanýma hračkama naše kočky zatím nemají. Snažili jsme se od začátku je aspoň trochu vychovat a myslím, že se to částečně povedlo. Dobrou, Ditta
OdpovědětVymazatRadko, taky máte docela veselo. Číču jsme nechali kastrovat asi těsně před prvním návalem touhy (měla jsem obavu, aby se nám kočky doma nerozmnožily) a nepozorovala jsem nějaké jiné chování. Kočičáka to ještě čeká, ale asi už to bude co nejdřív, protože už to vypadá, že ty jeho kočičí touhy se stupňují, otravuje Honzu a pak lítají chlupy, protože číče se to vůbec nelíbí. Dobrou, Ditta.
OdpovědětVymazatAhoj holky,ještě "konečná" k těm kočenám:Radko,já bych s kastrací neváhala,povaha se změní jen k lepšímu,kočka se zklidní a možná trochu nabere na váze.Teď se tady směju,protože já když "jsu pokažená"(chápete,ne?),tak jsem taky agresivní,ale neřvu srdceryvně,to ne...ale běda tomu,kdo se na mě špatně dívá :-))) Žaneta :-) Mějte se
OdpovědětVymazatHolky, díky za vaše příspěvky. Tak jsem se už dlouho nepobavila. Je to lepší jak silvestr v telce !!!!!
OdpovědětVymazatDávala jsem to číst i mojemu hospodáři a poprskal mi celý monitor !!!
Dittu, MOC DĚKUJU za detailní manuál na přípravu hořících kotlet.
Pěkný dny s našimi miláčky...
přeje Jaromila
Jaromilo, se zvířaty je legrace a je fajn, že jste se zasmáli. To flambování příště určitě vyjde. Hezký večer, Ditta.
OdpovědětVymazat