úterý 31. května 2011

přijde zajíc do zeleniny...


Přijde zajíc do zeleniny a ptá se:
"Máte mrkvové koláče?"
Zelinář odpoví:
"Ne, zajíci. Nemáme. Mrkvové koláče nevedeme."
Takhle to probíhá celý týden, až si zelinář řekne, že ty mrkvové koláče upeče.
Když zase zajíc přijde a ptá se po mrkvových koláčích, zelinář odpoví:
"Jistě zajíci, už máme mrkvové koláče!"
Zajíc na to:
"Ty jsou hnusný, co?!"

sobota 28. května 2011

večer v kostele


Do kostelů často vstupujeme jako do památných prostor, a to s jistou zvědavostí, co tam uvidíme. Na chvíli se zastavíme a pak vnímáme zvláštní atmosféru, která někoho těší, jiného možná uvádí do rozpaků.

Kostel je kamenným památníkem minulých generací, které ho postavily, byly v něm křtěny, oddávány, modlily se v něm a s nimiž se zde jejich blízcí loučili při pohřbu.
(text převzatý z internetových stránek Vira.cz)

sobota 21. května 2011

malá fotoreportáž ze setkání s nejvýznamnějším Keltem v Čechách i v Evropě


Včera po sedmé hodině večerní jsme se vypravili za nejvýznamnějším Keltem do muzea v Novém Strašecí. Byla tu k vidění plastika hlavy Kelta, kterou náhodně nalezl v roce 1943 pan Josef Šlajchrt kousek od Mšeckých Žehrovic.

středa 18. května 2011

paní! přišlo vám psaní!


Ano, je to tak. V pondělí mi přišlo psaní až ze Švýcar. Vlastně to nebylo tak úplně psaní, ale výhra a k ní bylo přidané přání, nebo chcete - li pozdrav.

Soutěž nebyla těžká a hlavně byla součástí moc pěkného povídání o Havaji. Pokud jste článeček ještě nečetli, tak se podívejte k blogerce Kateřině, určitě stojí za přečtení a nejenom tento příspěvek, ale i ty ostatní.


Katko, děkuji tvé šťastné ruce, která mě vylosovala. Přesně už vím, kam konvičku pověsím. Bude dělat parádu u bíle kvetoucího oleandru.

pátek 13. května 2011

moje zelená džungle


Máme malou zahrádku. Když píši malou, tak tím opravdu myslím malou. Není tu prostor na velkolepá pojetí květinových záhonů v symbióze s listnatými a jehličnatými stromy. S odvahou a neznalostí laika kombinuji užitečnou flóru (ta co se dá jíst) s okrasnou flórou (ta co se nedá jíst). V touze, mít co nejvíce druhů rostlin, jsem to občas krapet přehnala a tím i dost kytek zahubila (o něco se postaraly zimy).
Včera a dnes jsem vyrazila na ten náš zarostlý a cíleně neupravený plácek a udělala pár fotek. Včera bylo slunečno, dneska bylo deštivo, ale fotky se celkem zdařily.