pondělí 12. března 2012

šrouby a matice pro Daju

Daja mi onehdá napsala, že se těší na nějaké to moudro, které jí napíšu. Já bych si dovolila to trošku upřesnit. Ono nejde ani tak o "moudra", ale o postřeh při prohlížení jejích fotografií, a když vidím, že občas "spíchne" dekoraci, očividně, na základě "vyloupení" šuplíku v manželově dílně, tak nemohu jinak, než tak trochu jejího muže litovat (ale jen trochu).
Zdá se mi, že jejich vztah je léty prověřený a zocelený a tím pádem jsou moje "moudra" na nic a místo toho posílám k Daje tuhle písničku, která je i pro jiná, léty zocelená a prověřená,  manželství.



Ps:
Snad se na mě Daja nebude zlobit, že jsem jí odpověděla takhle a ne v komentářích pod příspěvkem, ale tahle písnička se mi moc líbí a pořád jsem pro ni hledala vhodnou chvíli pro uveřejnění na blogu a Daja mi tak pěkně nahrála, že toho nešlo nevyužít.

neděle 11. března 2012

hudební kaplička

Pozvánka do "hudební kapličky" v Kamenných Žehrovicích pro všechny, kteří bydlí v okolí Kladna, Slaného nebo Berouna, nebo se budou v danou chvíli vyskytovat někde poblíž.


Kaplička je na návsi v parčíku. Přikládám foto ze svěcení kapličky v září 2009, aby bylo vidět, jak vypadá v reálu.

neděle 4. března 2012

když vypadá turistický ukazatel jako patník


V pátek začal den jak na objednávku - modré nebe, sluníčko a hory sněhu, takže ideální podmínky vyrazit na Praděd, nejvyšší horu druhého nejvyššího pohoří republiky.
Na cestě na Praděd je pěkně rušno, lidí jak na Václaváku - na běžkách, pěšky, na sáňkách. Sluníčko pěkně připaluje, sundavám čepici a rukavice a šinu se svým tempem na vrchol. Kdo zná hory taky jinak, než z lanovek na sjezdovkách, ví, že z krásného slunečného dne je během pár minut den, který nestojí ani za vytažení pat z baráku. Ono to na těch sjezdovkách tak nepřijde, ale když jste někde nahoře na běžkách, jdete proti větru od tyče k tyči, tak myslíte jen to, až budete někde v teple pod kopcem.
Takhle dramatické to naštěstí nebylo, ale během necelé půlhodiny přišly mraky, Praděd zmizel v mlze, která se pomalu táhla mezi smrčky proti vám a nevypadala, že by chtěla zmizet někam pryč. Tak jsem se v půlce kopce otočila a šupajdila zpátky na Ovčárnu.