za rok na stejném místě

Již několik let jezdíme o jarních prázdninách do Karlovy Studánky a jako vždy se ubytujeme U Válků. Už ani nehledáme něco jiného, protože tady jsme maximálně spokojení.

Karlova Studánka má své kouzlo, ale kdo by se chtěl po večerech bavit, tak bude muset vyrazit třeba do Špindlerova Mlýna, který už své kouzlo ztratil před lety. Poté, co jsme si začali ve Špindlu připadat jako v lunaparku se vším všudy a ještě museli koukat na bytovkami zastavěné špindlerovské louky, jsme změnili "lokál".



Studánka má snad nejčistší vzduch v republice, vyvěrá zde několik minerální pramenů a v zimě má zamrzlý vodotrysk (to jsem to teda zjednodušila, ale na internetu je spousta informací, tak proč je znovu opakovat).

Vodotrysk je zamrzlý, protože před lety někdo opomenul zavřít přívod vody a první mráz se postaral o atrakci a dneska už i místní tradici. Tato ledová skulptura má každý rok jiný tvar a naše první cesta po příjezdu je vždy k zamrzlému vodotrysku. Mimochodem, ta voda se nezavírá a ledová socha roste dokud mrzne.

Při odjezdu si vždycky načepujeme dvě lahve místní kyselky, kterou mají obyvatelé Studánky zakázanou přímo lékařem. Tahle minerálka je lehce perlivá a je i dobrá a opravdu plná různých solí a minerálů, takže nic pro dlouhodobé a pravidelné pití.

Letošní pobyt pro mě nebyl zrovna příjemný, přestože bylo celý týden nádherné počasí a v penzionu se o nás pěkně starali. Už třetí den lyžování jsem si stačila "vyrobit" úraz v koleni (někde jsem četla, že to není pravda s tím třetím dnem, že ty úrazy na lyžích nebývají v tomto kritickém termínu). Když jsem sebou práskla, tak jsem si myslela, že se nějak dohrabu dolu k vleku, ale koleno si najednou začalo žít svým vlastním životem a rozhodně mě nehodlalo poslouchat. Vlekaři mě posadili na skútr, svezli dolů ze sjezdovky a zavolali sanitku. Sanitka přijela docela rychle a já byla odvezena do jedné nemocnice pod horami. Moje podvědomí se nějak tomuto špitálu bránilo a já nevěděla proč (nejspíš jsem něco někde četla a teď se to začalo drát na povrch).

Po příjezdu na příjem chirurgie mi bylo záhy jasné proč se má mysl vzpouzela. K řidiči sanitky přišla sestra se slovy : "NĚCO jsi přivezl?" Nevěřila jsem vlastním uším, tak já a spousta dalších pacientů jsme NĚCO! Když jsem na to upozornila řidiče sanitky, řekl s tak trochu rozpačitým úsměvem, že to je tak jenom mezi nimi. Proboha, když je to takhle jenom mezi nimi, tak ať se tímto způsobem nevyjadřují před pacienty, kteří ten jejich cirkus platí!
To NĚCO předznamenalo další sled událostí. Poté, co mě jedna ze sester vyzpovídala, jsem si myslela, že mě třeba vezmou na rengen, aby měl lékař při vyšetření už snímky připravené (několikrát v životě jsem měla vymknutý kotník a vždycky mě ho zrengenovali, takže s kolenem by to nemělo být jinak), ale to jsem se mýlila. Přes dvě hodiny jsem čekala, až přijdu na řadu. Když k tomu konečně došlo, tak mě paní doktorka prohlédla nohu a poslala mě konečně na ten rengen. Říkala jsem si, že to je výborný, že zase budu čekat se snímky, než na mě přijde řada. Nakonec to šlo rychleji, než jsem si myslela. Sanitář ze sádrovny mě odvezl na rentgen, tam jsem dostala snímky a odvezl mě na sádrovnu a snímky odnesl do vedlejší místnosti dotyčné lékařce. Přes otevřené dveře jsem zaslechla, že mu říká, že je to dobré (asi, že v tom koleni není nic polámaného a potrhaného). Sanitář se vrátil s tím, že dostanu ortézu a berle. To se mi docela ulevilo, protože mě děsila představa sádry od kotníku po tříslo. Takže aspoň něco pozitivního. Ještě jsem se ho pozeptala, zda by mě neměl vzít k té lékařce, aby mi řekla co a jak. Řekl, že ne, a že mám vše napsané v tom papíru, který mi dal do ruky. Musím říci, že tohle se mi ještě nestalo, aby mě lékař neseznámil s danou situací a neřekl mi způsob léčby. No, vše je jednou poprvé. Vlastně se tam se mnou nejvíc bavil onen sanitář ze sádrovny a nutno podotknout, že byl z toho všeho personálu okolo nejříjemnější.
Když jsem pak chvilku na to čekala na chodbě na svého manžela, aby mě odvezl, šupajdila paní doktorka v kabátě domů. No jo, ono bylo půl čtvrté, takže padla. Co by se se mnou další dvě minuty zdržovala, když by ty dvě minuty byly přes čas, že jo.
Při čekání jsem si začala pročítat lékařskou zprávu a ejhle! Musíme zakoupit gelové polštářky, protože si musím koleno ledovat. Vzhledem k tomu, že padla, tak byla nemocniční lékárna zavřená a my jsme hledali po městě nějakou jinou lékárnu. Tu jsme našli naštěstí přesně ve čtyři, takže paní lékárnice se ještě vrátila za pult a prodala nám potřebné věci.
Po návratu z nemocnice se naši bytní ptali, kde jsem byla ošetřena. Po zmínce o daném špitále se zhrozili a poradili nám, že na kontrolu máme jet do Krnova, nebo to nechat až domů, ale v žádném případě nejezdit zpět do stejné nemocnice.
V Krnově to bylo o něčem jiném. Na příjmu si mě zapsali, odvedli hned na rentgen a ukázali, kde mám čekat na vyšetření. Přestože tam bylo víc lidí než v již zmiňovaném špitále, čekala jsem mnohem kratší dobu. Říká se tomu "organizace práce" a někde ji umí používat a někde holt ne.

Moje rada na závěr. Pokud se vám něco stane v Jeseníkách, jeďte rovnou do nemocnice v Krnově.

Rozhodně mě tento úraz a zkušenost neodradí od toho, abych si zase za rok nezajela zalyžovat na stejné místo.

Takže sportem ku zdraví a trvalé invaliditě! Cha cha!

PS: Nestačila jsem udělat moc fotek, tak je to tak trochu monotématické.