neděle 7. srpna 2011

Loket, Čechomor a podle nosa, poznáš kosa

V pátek odpoledne jsme vyrazili do Lokte za kulturou. Cestou nám pěkně cedilo, ale Loket byl vyletněný a na pláštěnky naštěstí nedošlo.


Hned, při vstupu do historického centra Lokte, se vám hrad ukáže v plné parádě a ten pohled je k nezaplacení.


Měli jsem něco přes dvě hodiny na courání kolem hradu a v podhradí a pak nás čekal koncert v přírodním amfiteátru. Toho času na prohlídku by bylo potřeba mnohem více, nestačili jsme zajít do hradu a courat se kolem řeky, ale i tak nás to navnadilo k nějaké příští a rozhodně delší návštěvě Lokte nad Ohří.





V uličkách pod hradem, jsme měli chvílemi pocit, že jsme se ocitli v jiném čase. Úzké uličky, staré domy a genius loci na nás silně zapůsobily.





nadpraží vstupních dveří s reliéfem zeleného muže


Loketský amfiteátr je na skvělém místě. Ve svahu naproti hradu za řekou jsou dřevěné lavice a pódium je postaveno tak, že přesně nad ním se tyčí hrad.


Nás do amfiteátru přilákal Alan Stivell, který byl hostem na koncertu Čechomoru. Na nich jsem byli celkem nedávno a 90 kilometrů daleko bych kvůli nim nejela, ale na Stivella, na toho jsme prostě MUSELI, a když to bylo "takhle blízko", nebylo co řešit.


Koncert byl skvělý, tedy přesněji řečeno, Stivell byl skvělý. Když po Stivellovi nastoupil Čechomor, přišlo veliké rozčarování. Nahluchlý zvukař není dobrým členem kapely, protože když vám začnou vibrovat vnitřnosti, bolet uši a hlava, když je takový kravál, že neslyšíte jednotlivé nástroje, texty, a když vším tím hlukem se vytratí poetika lidových písní a ty nové nejsou nic moc (to není jen můj názor), pak je nejlepší se sebrat a odejít. A to jsme udělali. Škoda, ale vážně se ten kravál nedal vydržet a styl "hospodské řachandy" nebyl dobrou volbou kapely v případě, že to byl úmysl a ne hluchý zvukař.
Alan Stivell je pro mě "panem muzikantem" a další příspěvek věnuji právě jemu, protože si to rozhodně zaslouží.


A teď něco málo k tomu kosovi. Koncert měl pro mě jedno obrovské +. Potkala jsem se tam po letech se svými spolužáky a kamarády z vejšky a snad nás to "nakopne" k tomu, že se zase dáme dohromady aspoň jednou, dvakrát, třikrát, ... za rok, protože ten čas strašně letí a Bůh ví, jak je to opravdu s těmi jinými životy v jiných časech a dobách ...
Zase jsem zapomněla na toho kosa. Takže, šla jsem na začátku Stivellova koncertu blíž k pódiu udělat na mobil nějakou tu fotku z blízka, a když jsem se vracela uličkou ke svému místu na lavici, někdo mi klepe na rameno a nesměle říká "Ditto?", otočím se a dívám se na cizího muže, který se nesměle pousmál a tehdy jsem ho konečně poznala. On si mě zase všiml v chumlu lidí před pódiem. Vlastně jsem to nebyla já, koho nepoznal, ale můj nos, který zahlédl periferním viděním a pak za ním šel. Když mi klepal na rameno, nevěděl zda nedostane, obrazně řečeno, facku za obtěžování, nebo vřelé přivítání. Další padnutí kolem krku přišlo vzápětí s jeho ženou, mojí kamarádkou a spolubydlící na koleji, která dostala lístek na Čechomor k narozeninám.
Díky mé oblibě Alana Stivella, jednoho narozeninového dárku a hlavně mému nosu opět navážeme na přátelství, které se jen na čas přerušilo sledem různých událostí a taky díky naší lenosti.

5 komentářů:

  1. Dík za hezké pokoukání na hrad. To dodá chuť si tam vyrazit! Zásluhou takových zvukařů, budeme brzo všichni "hluchoni"! Už nejednou nám to otrávilo hudební zážitky.
    Setkání se spolužáky, už vzhledem zubu času na našich tělesných schránkách, děláme po roce.V prevenci,aby nedocházelo k trapasům se budeme scházet asi po Půl roce.o)))
    Přeji, snad slunečné pondělí.

    OdpovědětVymazat
  2. Lezarts:
    S tím zubem času je to vážně na pytel.
    S tím českým zvukařem to bylo hrozný, ale je zajímavé, že když vystupoval Stivell (měl svého zvukaře), tak to bylo ok. Pěkný den, Ditta.

    OdpovědětVymazat
  3. Ditto,
    Loket je opravdu krásný a koncert v nejstarším přírodním amfiteátru s výhledem na osvětlený hrad má své neopakovatelné kouzlo! Jeli jsme 110km, abychom si užili zmiňovaný koncert. Byl opravdu jedinečný a šla bych na něj znovu. Měla jsem pocit, že ty čtyři hodiny byly málo!
    Od května to byl můj čtvrtý koncert Čechomoru. Každý byl jiný, jiné prostředí, jiné obecenstvo. Teprve v Lokti jsem byla se zvukem i jeho hlasitostí spokojená. Možná je to tím, že jsem byla přímo u zvukaře. Být někde blíž k pódiu, bylo by to zřejmě zase o něčem jiném. Ale zase mi chyběl oční kontakt a vtažení do atmosféry zpívajícího davu. Trochu mi vadila ozvěna, která se nesla od mostu, ale jinak nevidím chybičku. Těším se na další, tentokrát ve Strakonicích.
    Díky za krásné fotky!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Salomeno, jsem ráda, že jsi napsala a též popsala, kde jste seděli a v tom možná bude "zakopaný pes". My jsme měli místo kousek nad polovinou toho prvního bloku sedadel u prostřední uličky - parádní místo na výhled i na poslech. Stejně si ale myslím, že to zvukař přepískl, protože Stivell byl zvukově ok. Když jsme odcházeli, zůstali jsme ještě na pár písniček na cestě nad zvukařem a tam to opravdu šlo a ten výhled byl ještě lepší. Nebyl to můj první koncert Čechomoru a nebude ani poslední, tak se snad příště nebude konat atak na naše vnitřnosti a ušní bubínky :-))
    Děkuji ti za pochvalu fotek. Zdraví Ditta.

    OdpovědětVymazat