neočekávaná cesta ... jen ne do multikina

Prvně jsem se s tímto fenoménem dnešní doby setkala před 16 lety v jeho domovině. Valila jsem oči na lidi, kupující si kýble popcornu (ten největší měl obsah snad 10 litrů), tupláky coca - coly s brčky, pytle chipsů a bůhvíčehoještě.

Tady v Čechách jsem samozřejmě byla v tomto zařízení několikrát a vypozorovala jsem jev, který pro mě činí návštěvu tohoto zařízení NESNESITELNOU. Za ta léta se hladina zvuku zněkolikanásobila, a když mě při poslední návštěvě hrozně bolely uši, vibrovaly vnitřnosti, lidi mlaskali a srkali, tak jsem si řekla, že mě tam už nikdy neuvidí.

No jo, ale dávají první díl Hobita. Co budu dělat? Naštěstí je ještě pár kin, kde se nemusíte bát, že vám někdo vyklopí kyblík popcornu na hlavu a pobryndá vás nějakým přeslazeným sajrajtem a nasadí vám brýle, abyste byli ve 3D (jen tak mimochodem - pro lidský mozek zrovna nic moc technologie).



Recenze na první díl trilogie nejsou nijak příznivé. Jak František Fuka tak Mirka Spáčilová jej pěkně ztrhali. Slovo NUDA se v recenzích po celém světě táhne jak červená nit. Já za sebe mohu zodpovědně prohlásit, že jsem se nenudila. Mě se to líbilo. Takže, nečíst recenze, přečíst si knihu a jít se přesvědčit do kina osobně.

Nakonec ještě přidám Thorinovu píseň, jejíž originální znění pro film od Neila Finna je zde.

skřítek to zvládne za mě

Nazdobíno, vyzdobíno, přezdobíno, valí se to na mě ze všech stran. Svítící rampouchy, koloušci, sobi, saně, sněhuláci, řetězy, žárovičky a zase žárovičky a ještě jednou celý vodopád žároviček a do toho všeho ještě navíc voškliví červení dědci ve všech velikostech, visící z oken, balkonů, houpající se na špagátě napnutém na zahradě od hrušky zase k oknu. Pro Boha! Proč? Asi je to nějaká novodobá hra na Vánoce, nebo co. Synek to kdysi při jedné předvánoční procházce nazval docela trefně: "Maminko, podívej! Cijkus!"
Na druhou stranu jsou už delší dobu na všech možných blocích vysloveně profesionální výtvory krásných domácích vánočních dekorací. Tak ty jsou pro mě nezvladatelné. Já zvládnu asi tak to, co jeden ušatý skřítek z keltské koledy. Když tak na něj koukám, jak mu to jde, asi si u něj něco objednám, protože času je málo.

chladnokrevný zabiják nebo roztomilý domácí mazel?

Tak tenhle spící, nevinně vyhlížející, kocourek je velkým nebezpečím pro všechny myši, pro všechny rejsky a hraboše i pro některé krtky a dokonce ani sem tam nějaká sýkora a kosák si nemohou být jisti, zda přežijí v blízkosti našeho "domácího predátora". Někdy to u nás před dveřmi vypadá jako v nějakém zmenšeném béčkovém hororu - povalující se vnitřnosti, pohozené mrtvolky drobného polního a zahradního zvířectva a někdy jsou to jen jejich zkrvavené části (asi nebyli dost chutní). Jednou po ránu nám dokonce vyskládal před dveře myši podle velikosti.

Před dveřmi se to dalo ještě celkem snášet, ale když se naučil procházet s živými i mrtvými zvířátky skrz kočičí dvířka, která byla na magnet, nemilosrdně jsme mu magnetek z krku sundali. Ale ani pak jsme nebyli ušetřeni vpádu zabijáka i s jeho oběťmi do domu. Poté, co jsme nezkušeně dali na jeho mňoukání za dveřmi a otevřeli mu, proklouzl i s myší do domu. Lepší varianta byla, když už to myš měla za sebou, horší varianta byla, když myš to za sebou ještě neměla, protože Čert (tak se kocour jmenuje) ji pustil a myš vzala roha a zaběhla rychlostí blesku pod nábytek. Pak jsme ji naháněli a chytali a Čerta proklínali. Už to nebyl "ťuťu - ňuňu" roztomilý kocourek, ale potvora chlupatá, vrahounská.
(Malá vsuvka - teď zrovna Čert vyskočil na okno, zamňoukal a v zubech mu visela mrtvá sýkora.)

dnes jen krátce

Protože času je málo.

první nadílka

Sněhová nadílky dnes zaskočila asi kdekoho. Většina lidí určitě nevěřila meteorologům, že bude v sobotu sněžit. My jsme jim věřili, auto "přezuli" a vyrazili směrem k Děčínskému Sněžníku (pročpak se asi jmenuje Sněžník?).
Nepamatuji se, že by někdy touhle dobou napadlo tolik sněhu (horské oblasti typu Krkonoše a Jeseníky nepočítám). Když jsme konečně před polednem dorazili na chalupu, bylo tam už skoro 20 cm sněhu.

velmi vydařená hudba k fantasy příběhům

Povedená hudba k zfilmovaným příběhům bývá často zárukou možná i polovičního úspěchu u diváků. Ne vždy se to povede, ale když se to povede, stojí to za to.
V tomto směru u mě vedou dva zfilmované fantasy příběhy - trilogie Pán prstenů a televizní seriál  Hra o trůny, kde se povedly i úvodní titulky. Dle mého názoru asi nejlepší titulky z toho, co jsem kdy zhlédla. Na druhou stranu musím podotknout, že zas tolik jsem toho v kině a v televizi neviděla.

Začnu Pánem prstenů, kde mě tvůrci mučili tím, že jsem vždycky rok musela čekat, až jednotlivé díly trilogie přijdou do kin. Za ty tři roky jsem též prošla třemi životními obdobími jako čerstvá novomanželka, nastávající maminka a nakonec čerstvá matka. Už jenom z těchto důvodů si zfilmovaného Pána prstenů budu stále pamatovat. Za dokonalou souhru filmového obrazu a hudby může Howard Shore a spousta symfonických orchestrů ve světě ji má ve svém repertoáru a v roce 2009 zazněla i na Pražském jaru.

Sem na blog jsem vybrala skladbu bez hřmění tympánů a žesťů a bez doprovodu smyčců. Pipinova páseň zazněla v okamžiku, kdy šílený Denethor poslal na jistou smrt hrstku mužů a svého nemilovaného syna Faramira.

http://www.youtube.com/watch?v=YqG-ZkZLVxg
(chtěla jsem vložit celé video, ale nelze to, tak snad odkaz bude aspoň chvilku fungovat)

Seriál Hra o trůny má s pánem prstenů společnou jednu věc. Roční čekání na další sérii. V nejlepším, nebo taky se dá říci v nejhorším to skončí a vy čekáte rok, než se dočkáte. Jak už jsem psala výše, zde se povedlo spojení hlavních titulků s ústřední skladbou.

zazobaný pes a chudý kocour

Je to tak! I mezi nejoblíbenějšími přáteli člověka jest značných rozdílů. Jeden nemá nedostatku, vozí si všude zadek autem  a ten druhý hledá, kde by složil hlavu.

znovu na skok v Míšni

V Míšni se mi líbí. Nedokážu to vysvětlit, ale je to tak.

model Albrechtsburgu

Tentokrát jsme navštívili  Albrechtsburg, zámek, který byl přestavěn z nejstaršího hradu v Německu. Na konci 19. století se ze zámku stalo muzeum v duchu našeho obrození. Ve většině místností přibyly malby, znázorňující historii Sasů a dokonce došlo i k nákupu podezřele drahého zařízení jedné zámecké místnosti. Komnata, která sloužila jako ložnice  fraucimor byla upravena tak, že rozpočet přesáhl veškerá očekávání a byl pěkně vysoký (až moc podezřele) a dokonce se v místnosti objevila kachlová kamna za dosti velký peníz a nějak si tenkrát nikdo nevšiml, že v místě instalace kamen není ani sopouch a kamna nemají podstavec (a ten prý mají všechna kachlová kamna). Peníz za úpravu komnaty byl vyplacen i přes toto pochybení. Zdá se, že tyto praktiky jsou nadčasové a provádějí se v každé době.

kamna bez sopouchu a bez podstavce

výlet do Budyšína

Ke konci prázdnin jsme si vyrazili na výlet do centra Horní Lužice, do Budyšína. Historické jádro je malebné, naštěstí není moc rozsáhlé, takže se to za odpoledne zvládne a ještě si stačíte zajít do muzea Lužických Srbů, kde jsou popisky u exponátů v němčině a v srbštině. Kdo neumí německy, srbštině určitě porozumí.

vybarvená návštěva

Bez pozvání se u nás na zahradě objevila návštěva, pyšnící se pestře zbarveným oděvem. Taková klasická marnivka, která musí neustále dávat na odiv, jaká je krasavice a jak jí to sluší. Nejen, že přišla bez pozvání, ale navíc našla zalíbení v pořádání lístků routy vonné a přivedla si taky kamarádku. Zprvu jsem ji chtěla vypakovat zpět odkud přišla, ale pak jsem ji nechala, ať se chová jako doma v duchu hesla "nech brouka žít".

zmrzlinová anabáze

 Ne vždy se vše povede. Většinou se neúspěchy moc nechlubíme, ale když už tu mám na to rubriku, tak proč ne.
Včera jsme jeli kolem sadů. Momentálně tam mají broskve a švestky. Broskve jsou ve dvou kategoriích. Menší jsou v přepravce na hromadě, větší vyskládané pěkně v jedné řadě. Ty menší jsou za 25 kč a od pohledu vypadají stejně dobře jako ty větší za 35 kč. Taky tam mají cedulku, že vás obslouží, že se jim nemáte hrabat v ovoci. To na jednu stranu chápu, na druhou stranu, po příjezdu domů a po přebrání broskví, už tolik pochopení nemám. Když vám někdo zamíchá pravděpodobně neprodané broskve z předešlých dnů, které patří do koše, protože jsou pomačkané, dužina je už zahnědlá a vypadá jako shnilá, tak to dokáže dost naštvat, navíc když od pohledu vypadaly všechny stejně. Menší broskve jsem chtěla zpracovat na zmrzlinu a na koláč. Nakonec stačily jen tak tak na zmrzlinu, protože dobrá polovina se musela okrájet tak, že z některých nezbylo nic a z některých třeba jen kousek velikosti přerostlé třešně. Ty, které nebylo třeba okrajovat, byly zase tvrdé a potřebovaly by ještě "dojít". Tak potud o výběru jedné ze základních surovin broskvové zmrzliny.

život je tanec

"Život je tanec". Kdo ho prožívá s takovým nasazením, jaké je vyjádřeno v přiložené písni, je u mě šťastlivec.



Skladba je od hudební skupiny Omnia. Tenhle styl muziky se mi líbí.
Kapela u nás asi není moc známá, tak to berte jako rozšíření hudebních obzorů.

pěstitelské "úspěchy"

Mám jisté pěstitelské ambice na poli zahradnickém a zelinářském a nejraději i sadovnickém. Nicméně, tohle se dosti nesnadno praktikuje na zahrádce o velikosti koupelny u Rothschildů. Také špatná orientace pozemku vůči Slunci zrovna k pěstitelským úspěchům nepřidá, a když se k tomu ještě přičte "okupace" domácím zvířectvem, je po úspěšném zahradničení.

květ dýně hokaido příjemně voní

noc v Alhambře

V Alhambře jsem, k mé škodě, nikdy nebyla, ale dostala jsem dvd z koncertu jedné kanadské zpěvačky, skladatelky a hráčky na klavír, keltskou harfu, akordeon, ... , který se v Alhambře konal. Musel to být fantastický zážitek, který dvd  nenahradí, ale aspoň trochu přiblíží.
Hudbu Loreeny McKennitt znám víc jak 20 let a nikdy se mi neomrzela - sympatická žena s úžasným hlasem a hudebním projevem.



Celý koncert je k dispozici zde :
http://www.youtube.com/watch?v=7YxFGcvsBJM&feature=related
Rozhodně stojí za poslech i za podívání (snad ho z youtube brzy nesmažou).

bylinkové rizoto s pečeným fenyklem a pancettou

Rizoto, v té správné formě, jím jen pár let. Celá léta nám bylo předkládáno rizoto (někdo též říkal rizeto) s mrkví, hráškem a nějakým podivným masem, navrch polité tukem neurčitého původu a lehce zasypaným strouhanou cihlou. Aspoň takto je znám ze školní jídelny a menzy dobrých 20 let zpět. Nesnášela jsem to!
Dosti kažení chuti. V neděli jsem uvařila rizoto, které jedenáctiletý synek ohodnotil slovy, že je jako z restaurace (přijde na to z jaké), a že bych se měla přihlásit do soutěže (netuším jaké).  To prvé jsem kvitovala s patřičným uspokojením, to druhé jsem mu rozmluvila.
Takže, jak na to.

řízený volný pád

Nevím, co se ještě vymyslí v kategorii extrémních sportů, ale tohle je šílené a zároveň to musí být nádherné.


http://www.youtube.com/watch?v=lxMBCWfDV5Q
http://www.youtube.com/watch?v=u1PUgWLRU5E

Taky jsem našla stránky  letce - batmena z předchozího filmu, kde je na jednom videu vidět jakou rychlostí profrčí kolem diváků. Průměrná rychlost tohoto řízeného volného pádu je kolem 160 km/h!

pevnost na stolové hoře

vstup do pevnosti

Nedávno jsem se probírala staršími fotografiemi a narazila jsem na obrázky z výletu do pevnosti Königstein. V té době jsem blog ještě neměla a přišlo mi škoda, nevyužít těchto starších fotografií k pozvánce na výlet. Vzhledem k tomu, že se kvapem blíží prázdniny a doba dovolených, mohlo by se to někomu i hodit.

jedna smutná, jedna žertovná

Tyhle dvě písničky netřeba nijak komentovat. Paní Jarmila Šuláková je obdivuhodná v tom, jak za desítky let posbírala spousty krásných lidových písní a nádherně je také nazpívala. Takže jedna bude smutná a ta druhá žertovná, ale tak trochu smutně žertovná.

k Velikonocům patří také duchovní hudba

Duchovní barokní hudba je prostě úžasná. Všichni známe Johanna Sebastiana Bacha, ale asi už málo kdo zná Jana Dismase Zelenku, českého barokního skladatele. Takže, kdo má chuť a náladu, kdo se chce na chvilku zastavit a zaposlouchat se do barokní hudební mše, má k tomu teď příležitost. Kdo se nechce zastavit, protože peče, vaří, smaží, barví vajíčka nebo plete pamihodu, může si hudbu pustit jen tak k práci.

šrouby a matice pro Daju

Daja mi onehdá napsala, že se těší na nějaké to moudro, které jí napíšu. Já bych si dovolila to trošku upřesnit. Ono nejde ani tak o "moudra", ale o postřeh při prohlížení jejích fotografií, a když vidím, že občas "spíchne" dekoraci, očividně, na základě "vyloupení" šuplíku v manželově dílně, tak nemohu jinak, než tak trochu jejího muže litovat (ale jen trochu).
Zdá se mi, že jejich vztah je léty prověřený a zocelený a tím pádem jsou moje "moudra" na nic a místo toho posílám k Daje tuhle písničku, která je i pro jiná, léty zocelená a prověřená,  manželství.



Ps:
Snad se na mě Daja nebude zlobit, že jsem jí odpověděla takhle a ne v komentářích pod příspěvkem, ale tahle písnička se mi moc líbí a pořád jsem pro ni hledala vhodnou chvíli pro uveřejnění na blogu a Daja mi tak pěkně nahrála, že toho nešlo nevyužít.

hudební kaplička

Pozvánka do "hudební kapličky" v Kamenných Žehrovicích pro všechny, kteří bydlí v okolí Kladna, Slaného nebo Berouna, nebo se budou v danou chvíli vyskytovat někde poblíž.

Kaplička je na návsi v parčíku. Přikládám foto ze svěcení kapličky v září 2009, aby bylo vidět, jak vypadá v reálu.

když vypadá turistický ukazatel jako patník

V pátek začal den jak na objednávku - modré nebe, sluníčko a hory sněhu, takže ideální podmínky vyrazit na Praděd, nejvyšší horu druhého nejvyššího pohoří republiky.
Na cestě na Praděd je pěkně rušno, lidí jak na Václaváku - na běžkách, pěšky, na sáňkách. Sluníčko pěkně připaluje, sundavám čepici a rukavice a šinu se svým tempem na vrchol. Kdo zná hory taky jinak, než z lanovek na sjezdovkách, ví, že z krásného slunečného dne je během pár minut den, který nestojí ani za vytažení pat z baráku. Ono to na těch sjezdovkách tak nepřijde, ale když jste někde nahoře na běžkách, jdete proti větru od tyče k tyči, tak myslíte jen to, až budete někde v teple pod kopcem.
Takhle dramatické to naštěstí nebylo, ale během necelé půlhodiny přišly mraky, Praděd zmizel v mlze, která se pomalu táhla mezi smrčky proti vám a nevypadala, že by chtěla zmizet někam pryč. Tak jsem se v půlce kopce otočila a šupajdila zpátky na Ovčárnu.

na ledě s krasojízdou

Tak nám zamrzl před pár dny rybník, taky nám zamrzl přívod vody k pračce a pravděpodobně zmrzl ve sklepě i pytel brambor, který jsme si přivezli asi před třemi týdny.

Zamrzlý rybník je paráda, a protože je hodně velký, je tam spousta místa pro všechny - bruslaře, běžkaře, pejskaře.

čtvrtý rozměr, aneb poznej deset rozdílů

Tentokrát jde o malý test pozornosti. Na dvou fotografiích (FOTO 1 a FOTO 2) musíte rozpoznat 10 rozdílů. Odměnou za splnění úkolu je odhalení "čtvrtého rozměru".

FOTO 1

létající srdce

Předem upozorňuji, že nebudu psát nic o Sv. Valentýnu, přestože se už kvapem blíží. Chci se jen zmínit o létajících internetových srdíčkách, která jsou posílána blogerkami jiným blogerkám, protože rády nahlížejí na jejich webové stránky, které se jim z různých důvodů nějakým způsobem zamlouvají. Je to velmi milá pozornost a každého obdarovaného to určitě potěší.

U mě v posledních dnech přistála hned dvě srdíčka, jedno od Renaty , která je moc šikovná a taky vtipná a to druhé přilétlo od Daji a dostala jsem ho na svém druhém blogu o vaření, protože jí děsně chutnal celerový salát s jablky :-).
Oběma moc děkuji a jsem ráda, že si najdou chvilku podívat se na moje blogy.

Jak jsem si tak všimla, na internetu se spustila úplná štafeta v předávání srdíčkových ocenění a já vůbec nevím, kam bych to svoje srdce hodila dál, protože už nemám kam. Někdo musí být na konci a musí přetrhnout cílovou pásku a to teď budu já a to štafetové srdíčko teď nechám odpočinout.

A nakonec trochu hudby a tance.

trocha nedělního baroka

Před hodně lety jsem šla koupit svému tatínkovi k vánocům gramofonovou desku. Tenkrát si vybral dvojalbum Henry Purcella s vynikající cembalistkou Zuzanou Růžičkovou.

Toto je to zmiňované 2LP