Tak tenhle spící, nevinně vyhlížející, kocourek je velkým nebezpečím pro všechny myši, pro všechny rejsky a hraboše i pro některé krtky a dokonce ani sem tam nějaká sýkora a kosák si nemohou být jisti, zda přežijí v blízkosti našeho "domácího predátora". Někdy to u nás před dveřmi vypadá jako v nějakém zmenšeném béčkovém hororu - povalující se vnitřnosti, pohozené mrtvolky drobného polního a zahradního zvířectva a někdy jsou to jen jejich zkrvavené části (asi nebyli dost chutní). Jednou po ránu nám dokonce vyskládal před dveře myši podle velikosti.
Před dveřmi se to dalo ještě celkem snášet, ale když se naučil procházet s živými i mrtvými zvířátky skrz kočičí dvířka, která byla na magnet, nemilosrdně jsme mu magnetek z krku sundali. Ale ani pak jsme nebyli ušetřeni vpádu zabijáka i s jeho oběťmi do domu. Poté, co jsme nezkušeně dali na jeho mňoukání za dveřmi a otevřeli mu, proklouzl i s myší do domu. Lepší varianta byla, když už to myš měla za sebou, horší varianta byla, když myš to za sebou ještě neměla, protože Čert (tak se kocour jmenuje) ji pustil a myš vzala roha a zaběhla rychlostí blesku pod nábytek. Pak jsme ji naháněli a chytali a Čerta proklínali. Už to nebyl "ťuťu - ňuňu" roztomilý kocourek, ale potvora chlupatá, vrahounská.
(Malá vsuvka - teď zrovna Čert vyskočil na okno, zamňoukal a v zubech mu visela mrtvá sýkora.)
Velkým rozčarováním pro nás bylo, že když se objevila myš v domě (pravděpodobně si ji přinesl v nestřeženém okamžiku, myš mu zdrhla a pak nás oblažovala svou přítomností do doby, než se nám ji podařilo chytit do pastičky). Myš byla tak ofrklá, že se klidně producírovala po domě a chodila se stravovat do misky s kočičím žrádlem. Když jsem to zjistila, popadla jsem Čerta, postavila ho vedle myšky, a aby nebylo pochyb, co se po něm chce, strčila jsem mu k ní i jeho čumák. Jaké bylo moje překvapení, když se Čert otočil a odkráčel středem. Myš ho doma vůbec nezajímala. A pak že kočky doma loví myši!
Ale abych byla spravedlivá, tak část drobného zvířectva a ptactva má na svědomí i naše druhá kočka Honzina a ani Zuzka není bez viny.
A ještě nakonec něco málo o šmolce norské. Že jste o ni nikdy neslyšeli, nevadí, následující video vše objasní.
To máte za to, že jste mu dali takové jméno:-) Kdyby se jmenoval Anděl, třeba by nosil domů
OdpovědětVymazatbuřty :-D
P.S.
moc vtipně napsané!
No vidíš, to mě nenapadlo - u zvířat asi taky platí nomen omen.
VymazatDík za pochvalu. To potěší.
Dittu, pobavila si mě, ale jsem ráda, že m,i tady myšky neběhají :o)
OdpovědětVymazatZdravím tebe i čerta!
Helena
Jen neříkej, ať to nezakřikneš. Přijde tuhá zima a myšky přijdou na návštěvu :-)
VymazatDittu, napadlo me to same co Renatu, ze kdyz je to cert, tak se tak musi chovat... My tuhle chytali mys v garazi, kdyz jsme ji chytli, tak nam ji bylo lito - chudera mala. Smolka norska je super :o) Hezky den!
OdpovědětVymazatKatko, me je tech mysi taky lito, ale zase to namaji prehanet a prohanet se po baraku, ze? :-)
VymazatU Certa mam obavu, ze to jmeno to nevyresi, uz je tak pilny od prirody (potvora jedna chlupata).
Jsem rada, ze se ti smolka libilka.
Mej se pekne, adventne (jak pravidelne a poctive pises).
Dittu, také máme podobný exemplář doma - černý jak uhel a i když mu říkáme Kulík - také nosí úlovky pilně... Často je vyskládá na rohožku nebo našemu hafušovi, labradoru Clarkovi do košíku /asi úplatek, protože pak je košík jeho .../. Záběr má také široký od myší, hrabošů, ryzců po krtky a loni i lasičku lapil, ptáčků je mi vždycky líto... Sice to řešíme domluvou, ale zkrátka má to v genech náš chlupatý predátor ...
OdpovědětVymazatKrásný den přeji, Maru
Koukám Maru, že to bude všude stejné s těma černýma kočičákama. Kamarádka měla labradorku, která chytala také myši a polykala je vcelku a ony ještě u toho stačily pištět. Nic pro slabší nátury.
Vymazat