znovu na skok v Míšni

V Míšni se mi líbí. Nedokážu to vysvětlit, ale je to tak.

model Albrechtsburgu

Tentokrát jsme navštívili  Albrechtsburg, zámek, který byl přestavěn z nejstaršího hradu v Německu. Na konci 19. století se ze zámku stalo muzeum v duchu našeho obrození. Ve většině místností přibyly malby, znázorňující historii Sasů a dokonce došlo i k nákupu podezřele drahého zařízení jedné zámecké místnosti. Komnata, která sloužila jako ložnice  fraucimor byla upravena tak, že rozpočet přesáhl veškerá očekávání a byl pěkně vysoký (až moc podezřele) a dokonce se v místnosti objevila kachlová kamna za dosti velký peníz a nějak si tenkrát nikdo nevšiml, že v místě instalace kamen není ani sopouch a kamna nemají podstavec (a ten prý mají všechna kachlová kamna). Peníz za úpravu komnaty byl vyplacen i přes toto pochybení. Zdá se, že tyto praktiky jsou nadčasové a provádějí se v každé době.

kamna bez sopouchu a bez podstavce

Hrad byl na svoji dobu velmi luxusním sídlem, neb skoro každá místnosti byla vybavena prevétem, do kterého vedly dveře buď šikovně maskované, nebo nemaskované.

za dveřmi býval prevét

Hrad je také ukázkou nádherné středověké architektury a stavitelského umění.
Shrnula bych to do tří skupin. Hradní sály, zastropení sálů nádhernými klenbami a točité schodiště.

Skoro všechny sály byly v 19. století vyzdobeny malbami, znázorňující významná období Sasů a Němců (u nás je něco podobného v obrazech Slovanská epopej).

Na Albrechtsburgu jsou fantastické cihelné klenby. Cihly byly řezány s maximální přesností a řemeslníci dokázali překlenout sály doslova"krajkovými stropy".

Každého návštěvníka zaručeně uchvátí kamenné schodiště, které bylo ve své době vrcholem stavitelského umění. Uprostřed točitého schodiště je dutý pilíř, zpevněný ocelovými táhly. Kolem pilíře se obtáčí kamenné stupně, které byly provedeny tak, aby se po nich chodilo s maximální pohodlností, tzn. optimální výška stupně a každý schod byl mírně šikmý ve směru sestupu, což mělo za následek efekt "vynášení" po schodech směrem nahoru - jakoby vás to nadneslo při každém kroku směrem vzhůru. V 19. století nějakého chytráka napadlo jednotlivé stupně osekat do rovna a bylo po efektu a po schodech se začalo chodit stejně namáhavě jako po jiných schodištích. Není nad "chytré hlavy", které si o sobě myslí, že jsou ve všem nejchytřejší.

pohled schodiště z venku

Albrechtsburg rozhodně stojí za návštěvu a není se třeba obávati, že nebudete rozumět výkladu. Při zaplacení vstupného dostanete audiosluchátko s českým výkladem a sami si pak můžete v jednotlivých místnostech podle čísel na podlaze pouštět výklad, proložený citacemi z dobových písemností. Dokonce mají zvlášť audiosluchátka pro děti a výklad je přizpůsoben dětským návštěvníkům, aby to pro ně nebyla moc velká otrava.

detail kachlových kamen

Nakonec přidám ještě pár obrázků hradních dveří. Ty také stojí za pozornost.

dveře k točitému schodišti

Za pozornost stály též dveře, které byly z každé strany jinak zdobené. Důvod byl prostý. Původně vedly dveře do venkovního prostoru a poté, co se hrad rozšířil, staly se z nich dveře vnitřní.

původně venkovní strana dveří

ty samé dveře z druhé strany

A na úplný konec přidám pár obrázků z procházky po Míšni.

vstup do hradu

Dóm

vchod do původní manufaktury

ukazatel k poště