Protože nejsem majitelkou švestkového sadu, tak již několik let dělám povidla z karlat. Někde jim říkají turančata, ale úplně správně to jsou durancie. U nás rostou mimo zahrady podél polní cesty a každý je tu má nejspíš za nějakou planou švestku. Mají výbornou chuť a dužina nejde oddělit od pecky.
Vždycky, když se karlata urodila, tak jsem pracně pižlala každou švestičku, abych se zbavila pecek a spousta dužiny pak skončila v odpadcích.
Přes internet se mi podařilo vypátrat něco o karlatech a jak se z nich vařívala povidla a pak už jenom stačilo si opatřit povidlák a švestky a bylo vyhráno. Povidlák mi vyrobil hrnčíř mejla a moc se mu povedl.
Recept jsem nějak zvlášť nehledala a použila jsem ten původní, jak ho popisuje paní Úlehlová - Tilschová v knize Rok v české kuchyni.
Trochu jsem si postup upravila dle svých možností.
Takže švestky jsem po částech rozvařila v hrnci, propasírovala skrz povidlák, ve kterém zůstaly pecky a šlupky, zvážila jednotlivě získanou dřeň a vylila ji do kastrolu, kde se pak pomalu redukovala. Během zahřívání jsem občas směs zamíchala od dna, aby se nepřipálila. Šlo to výborně, nic nebylo přichyceno na dně kastrolu. Když byla směs hustá tak, že se jí nechtělo "spadnout" z měchačky, přidala jsem cukr a míchala do doby, kdy se všechen cukr rozpustil. Horká povidla jsem nacpala do nahřátých sklenic, zavřela je a dala ještě na chvilku do trouby na cca 70 stupňů.
Pasírováním jsem získala necelých 4.5 kg dřeně. Na každý kilogram dřeně jsem dala 100 g krystalového cukru, celkem 450 g.
Myslím, že jiná povidla už vařit nebudu. Tahle jsou vynikající, mají úžasnou chuť a jsou i pikantní bez přidání octa nebo citrónu.
 |
| rozvařená karlata |
 |
| pasírování přes povidlák |
 |
| získaná švestková dřeň |
 |
| plnění do sklenic |
 |
| hotovo!!! |
Ten Mejlův povidlák je nádhera...no a durancie-stromky jsem předloni darovala manželovi,vsadili jsme je do farské zahrady.Koupila jsem je přes internet u pana Peška ve "Starých odrůdách",kde má mnoho ovocných pokladů :o)příjemné dny mokopa
OdpovědětVymazatAhoj Ditto, ty povidla jsou bezva, úplně cítím jak voní a konečně vím, jak se používá povidlák, tak dobrou chuť
OdpovědětVymazatAhoj Dittu, mňam! Mám moc ráda švestková povidla. A ten povidlák, to je tedy vychytávka, ostatně stejně jako jahodová tlačenka. Snad si v červnu vzpomenu :o)
OdpovědětVymazatMěj krásný den, zdravím Helena
Mokopa:
OdpovědětVymazatOny ty staré odrůdy ovocných keřů a stromů mají něco do sebe. Když nic jiného, tak jsou většinou o dost odolnější. Myslím, že jste udělali dobře, že jste zasázeli durancie.
Verča a Helča:
Ty povidla nemají chybu (musím si je pochválit). S povidlákem to šlo výborně. Největší práci dalo prohlížení švestek - každou vzít do ruky, lehce zmáčknout, protože když v ní je červík tak z pidiotvoru vytéká dužina. A pak už to byla pohoda. Jinak vše pasírované má lepší chuť. Když porovnáte dřeň z rozmixovaného ovoce a pasírovaného, tak je to nebe a dudy.
Všem vám přeji hezký večer a dík za návštěvu. Ditta
Bingo ! Tak už konečně vím na co to je ! Mám totiž starožitný "hrníček s dirkama" a lámali jsme si hlavy NA CO SE POUŽÍVAL" !
OdpovědětVymazatDíky !
Jaromila
Jak říkávala moje babička ...z "kadlat" jsou povidla bezkonkurenční :o)...děkuju za krásný příspěvek, který mi připomněl dětství a prázdniny u babičky a taky za vychytávku s jahodovou tláčou :o) Přeji pohodový nejen dnešní večer...Radka
OdpovědětVymazatJaromila:
OdpovědětVymazatTak teď už můžeš udělat povidla jako naši předci. Jde to dobře a nemusíš se otravovat s vypeckováním.
Radka:
Tahle povidla jsou opravdu bezkonkurenční, babička měla pravdu. Jestli máš jahody, tak tláču udělej. Synek chce ukrojit každou chvilku kousek - je u něj velmi oblíbená.
Všem vám přeji pěkný večer, Ditta