neděle 30. ledna 2011

Čert I. a II.

Čert, Čertík, Čertís, Čerťajzek a řada dalších jmen, končící "ty potvoro chlupatá"!
Už jsem se tu zmínila o Honzině a Zuzaně a tak už zbývá jenom kočičák Čert, který k nám prvně do rodiny přibyl na začátku léta 2009.

Čertík I.

Několik dní jsme někde za plotem slyšeli hrozné naříkání a pak jsme zahlédli malou černou kuličku, která se schovávala v hustých smrčcích a byla k smrti vyděšená. Dva dny jsme se ho snažili chytit, než by se stal kořistí nějakého venčeného psa, a nebo ho přejelo auto. Nakonec se to po několika hodinách podařilo a já jsem držela v dlani roztřesenou chlupatou kuličku, která nebyla starší než tři týdny. Nikdo kocourka nechtěl a tak jsme si ho nechali. Ono už to je pak jedno, jestli máte jednu nebo dvě kočky.

Zuzana byla šťastná jako blecha, že má parťáka a má si s kým hrát. Honzina se zase hrozně naštvala a odešla do ilegality. No, co jsme si to dovolili, kdo to kdy viděl, aby byla doma další kočka. Rozhodla se, že nás ztrestá a přestala chodit dovnitř domu, asi abychom si uvědomili náš strašný čin, spáchaný na její maličkosti. S přibývajícím venkovním chladem se začala doma objevovat častěji a v zimě už byla její hrdost fuč.

Honzina a Čert I. (ten za oknem)

Čertík I. byl mazel a zlatíčko. Když se doma neukázal, dle našeho mínění, moc dlouho, šli jsme ho volat a hledat.
Jednou se skutečně neukázal dost dlouho a pak jsme ho objevili na smrku v zahradě, kde mají takového toho severského psa s modrýma očima. Pes čekal pod stromem až kočičák prochladne, neudrží se, spadne a pak si ho podá. Majitel psa, odmítl psa na chvilku zavřít s tím, že kočka nakonec uteče a odešel pokračovat v impregnaci svého těla.  To, co následovalo pak by se dalo označit jako dočasné pominutí dvou "úplně normálních" lidí. Od souseda jsme si půjčili podběrák na ryby, vzali si baterku a štafle a šli "lovit" kocoura. Jestli nás tenkrát někdo viděl, tak si musel myslet, že jsme se totálně pomátli. Já jsem svítila baterkou do větví smrku a můj muž stál na štaflích, v natahující se ruce podběrák na ryby a sladkým hlasem vábil kočičáka v domnění, že mu hupsne rovnou do podběráku. To se samozřejmě nestalo. Kočičák zůstal na smrku a my se sním pomalu v duchu loučili. V noci bylo hodně ošklivo, pršelo a byla zima. Ráno jsem už nedoufala, že se Čertík objeví a jen tak cvičně jsem šla ven zavolat. Za chvíli se přihasil promočený a neskutečně opatlaný od smůly, ale jinak živý a zdravý. Nebyl mu ani rok, když nám ho pak na jaře před domem srazilo auto.

Zuzana a Čert I.

Na kocourka jsme si tak zvykli, že jsme se rozhodli pořídit si dalšího černého kočičáka. Pár týdnů po Čertu I. jsme si domů přinesli Čerta II.

Čertík II.

Zuzana byla zase štěstím bez sebe. Celou tu dobu hledala toho prvního kocourka a nechápala, kam se najednou poděl. Honzina opět předvedla to svoje trucování a my jsme měli zase přítulného a mazlivého kocourka.

siesta Z + Č II.

Legrační bylo, když si kočičák pletl Zuzanu se svojí kočičí mámou, přisál se jí k bradavce a čekal, že si dá vytoužené mlíčko. Prvně z toho byla Zuzana lehce rozpačitá, ale pak už jí to nevadilo. Museli jsme to Čertíka odnaučit, což se mu ze začátku moc nelíbilo.

Čertís II.

Musím konstatovat, že jsem si myslela, že po prvním kocourkovi už nemůže být ještě větší kočičák přítula, ale to jsem se zmýlila. Tenhle Čertís je mazel na druhou.

zasloužený odpočinek Čertíka II.

7 komentářů:

  1. Dittu, tak jsme si tady včera prohlídli tvoje fotky, a hlavně náš Adam kroutil hlavou nad tím, jak se snášejí...dokonce siestička :o)
    Pohodový den, zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Dittu, celý kočičí příběh jsem přelouskla jedním dechem. Taky někdy žasnu, co je člověk ochotný pro zvířátko udělat !
    Když si vás představím s podběrákem na lovu kocoura, tak si vůbec nepřipadám jako praštěná, když domlouvám našemu chlupáčovi před vycházkou na dvorek, aby se v pořádku vrátil domů......
    Jaromila

    OdpovědětVymazat
  3. Helčo, snášení psa a kočky v domácnosti je bez problémů. Když jdeme k přátelům, tak je to taky ok. Pes bere tyhle kočky jako součást domácnosti. Horší je to pak venku s cizíma kočkama, ale naše Zuzana je jenom honí, když si včas nevšimneme a nechytneme ji. Je pravda, že netuším, zda by byla schopna nějakou tu kočku zamordovat. Snad ne.

    Jaromilo, to jsem ráda, že má někdo pochopení pro některé výstřelky v chování lidí, pokud jde o kočky a vůbec domácí mazlíčky.

    Mějte se hezky, Ditta.

    OdpovědětVymazat
  4. Dittu !
    Přečti si dnešní Best of hyena : Pes ve spreji od pana Neffa (Neviditelný pes) !!!
    Jaromila

    OdpovědětVymazat
  5. Jaromilo, díky za tip. :-)
    Ditta

    OdpovědětVymazat
  6. Dittu, moc me tve povidani pobavilo, my mame doma take "zverinec" a tak si to dovedu zive predstavit:) Kdyz byla nase Maja kotatko, vypadalala zrovna jako vas Certik I. Hezky den preje Monika...

    OdpovědětVymazat
  7. Moniko, se "zvěřincem" je legrace. Akorát si říkám, jak zase budeme příště (snad už ne) "blbnout", až se některý ztratí, nebo vyleze, kam nemá. Pěkný den. Ditta

    OdpovědětVymazat