dnes jen krátce

Protože času je málo.

první nadílka

Sněhová nadílky dnes zaskočila asi kdekoho. Většina lidí určitě nevěřila meteorologům, že bude v sobotu sněžit. My jsme jim věřili, auto "přezuli" a vyrazili směrem k Děčínskému Sněžníku (pročpak se asi jmenuje Sněžník?).
Nepamatuji se, že by někdy touhle dobou napadlo tolik sněhu (horské oblasti typu Krkonoše a Jeseníky nepočítám). Když jsme konečně před polednem dorazili na chalupu, bylo tam už skoro 20 cm sněhu.

velmi vydařená hudba k fantasy příběhům

Povedená hudba k zfilmovaným příběhům bývá často zárukou možná i polovičního úspěchu u diváků. Ne vždy se to povede, ale když se to povede, stojí to za to.
V tomto směru u mě vedou dva zfilmované fantasy příběhy - trilogie Pán prstenů a televizní seriál  Hra o trůny, kde se povedly i úvodní titulky. Dle mého názoru asi nejlepší titulky z toho, co jsem kdy zhlédla. Na druhou stranu musím podotknout, že zas tolik jsem toho v kině a v televizi neviděla.

Začnu Pánem prstenů, kde mě tvůrci mučili tím, že jsem vždycky rok musela čekat, až jednotlivé díly trilogie přijdou do kin. Za ty tři roky jsem též prošla třemi životními obdobími jako čerstvá novomanželka, nastávající maminka a nakonec čerstvá matka. Už jenom z těchto důvodů si zfilmovaného Pána prstenů budu stále pamatovat. Za dokonalou souhru filmového obrazu a hudby může Howard Shore a spousta symfonických orchestrů ve světě ji má ve svém repertoáru a v roce 2009 zazněla i na Pražském jaru.

Sem na blog jsem vybrala skladbu bez hřmění tympánů a žesťů a bez doprovodu smyčců. Pipinova páseň zazněla v okamžiku, kdy šílený Denethor poslal na jistou smrt hrstku mužů a svého nemilovaného syna Faramira.

http://www.youtube.com/watch?v=YqG-ZkZLVxg
(chtěla jsem vložit celé video, ale nelze to, tak snad odkaz bude aspoň chvilku fungovat)

Seriál Hra o trůny má s pánem prstenů společnou jednu věc. Roční čekání na další sérii. V nejlepším, nebo taky se dá říci v nejhorším to skončí a vy čekáte rok, než se dočkáte. Jak už jsem psala výše, zde se povedlo spojení hlavních titulků s ústřední skladbou.

zazobaný pes a chudý kocour

Je to tak! I mezi nejoblíbenějšími přáteli člověka jest značných rozdílů. Jeden nemá nedostatku, vozí si všude zadek autem  a ten druhý hledá, kde by složil hlavu.

znovu na skok v Míšni

V Míšni se mi líbí. Nedokážu to vysvětlit, ale je to tak.

model Albrechtsburgu

Tentokrát jsme navštívili  Albrechtsburg, zámek, který byl přestavěn z nejstaršího hradu v Německu. Na konci 19. století se ze zámku stalo muzeum v duchu našeho obrození. Ve většině místností přibyly malby, znázorňující historii Sasů a dokonce došlo i k nákupu podezřele drahého zařízení jedné zámecké místnosti. Komnata, která sloužila jako ložnice  fraucimor byla upravena tak, že rozpočet přesáhl veškerá očekávání a byl pěkně vysoký (až moc podezřele) a dokonce se v místnosti objevila kachlová kamna za dosti velký peníz a nějak si tenkrát nikdo nevšiml, že v místě instalace kamen není ani sopouch a kamna nemají podstavec (a ten prý mají všechna kachlová kamna). Peníz za úpravu komnaty byl vyplacen i přes toto pochybení. Zdá se, že tyto praktiky jsou nadčasové a provádějí se v každé době.

kamna bez sopouchu a bez podstavce

výlet do Budyšína

Ke konci prázdnin jsme si vyrazili na výlet do centra Horní Lužice, do Budyšína. Historické jádro je malebné, naštěstí není moc rozsáhlé, takže se to za odpoledne zvládne a ještě si stačíte zajít do muzea Lužických Srbů, kde jsou popisky u exponátů v němčině a v srbštině. Kdo neumí německy, srbštině určitě porozumí.

vybarvená návštěva

Bez pozvání se u nás na zahradě objevila návštěva, pyšnící se pestře zbarveným oděvem. Taková klasická marnivka, která musí neustále dávat na odiv, jaká je krasavice a jak jí to sluší. Nejen, že přišla bez pozvání, ale navíc našla zalíbení v pořádání lístků routy vonné a přivedla si taky kamarádku. Zprvu jsem ji chtěla vypakovat zpět odkud přišla, ale pak jsem ji nechala, ať se chová jako doma v duchu hesla "nech brouka žít".