nadčasový sonet 66

Morální marast jednotlivých dob minulých, současných i budoucích se asi zas tak moc nemění a ten William to musel vědět.
Sonet 66 je můj nejoblíbenější a pokaždé, když si ho čtu, si říkám, jak je možné, že na pár řádcích je vystiženo tak moc toho, co trápí jednu generaci za druhou.
Překladů do češtiny je 13. Mě se nejvíc líbí ten od Martina Hilského.
  
Martin Hilský, 1992

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,

jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.

Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.




Také Bratři Ebenové si nenechali ujít příležitost a sonet zhudebnili.



A do třetice zhudebněná originální verze z alba Pavla Milcová a Tarzan Pepé:

Tired with all these, for restful death I cry:
As to behold desert a beggar born,
And needy nothing trimmed in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,

And gilded honour shamefully misplaced,
And maiden virtue rudely strumpeted,
And right perfection wrongfully disgraced,
And strength by limping sway disabled,

And art made tongue-tied by authority,
And folly, doctor-like, controlling skill,
And simple truth miscalled simplicity,
And captive good attending captain ill.

Tired with all these, from these would I be gone,
Save that to die, I leave my love alone.