devadesátisedmiprocentnícukr

Koukám, že to nějak na tomhle blogu flákám. Už nějakou dobu se chystám na cukrový příspěvek a dostala jsem se k tomu až nyní.
Jeden by řekl, že když si koupí cukr, v tomto případě moučkový, dostane zase jen cukr. Chyba lávky. V pytlíku s moučkovým cukrem si domů též přinese aditivum, které mu zajistí, že cukr bude stále krásně sypký, nebude se lepit do hrudek a hroud, které bývaly pěkně tvrdé a musely se prosít (spíše prostrouhat) skrze síto na mouku.
Nějaký dobrák měl asi starost o kuchařinky, aby se při pečení nemusely zdržovat ztvrdlým cukrem, tak přišel na geniální nápad.

Do moučkového cukru se přidá bramborový škrob a nastane zázrak. Moučkový cukr zůstává krásně sypký, a nelepí se.

No nevím, ten škrob tam chuťově cítím a myslím, že 3% není zas tak málo. V kilovém balení moučkového cukru je 30 g bramborového škrobu.
Ještě asi větší poměr škrobu a cukru bývá na vánočních štolách, které se dají už od listopadu koupit snad ve všech obchodech, vlastněných našimi severozápadními sousedy.
Párkrát jsem štolu dostala a pokud jsme ji doma chtěli jíst, musela jsem tlustou vrstvu bílého prášku (asi škrob s cukrem), který vypadal a chutnal jako namletá křída, oklepat nad dřezem. Ani to nešlo pořádně spláchnout do odpadu.
Průběžně jsem se v obchodech poohlížela po moučkovém cukru bez škrobu, ale zatím bezúspěšně. Jenom doufám, že ten poměr cukru a škrobu se nebude dál zvyšovat ve prospěch bramborového škrobu a zatím nad tím přimhouřím jedno oko jako náš kocour Čert.

Protože co je vlastně škrob?
Škrob je sacharid, takže cukr.
Tak proč se tím vlastně vůbec zabývám?
Asi to bude můj  oslí můstek k jedné "cukrové" písničce pro pamětníky.