z vočí do vočí

Vyfotit černou kočku, jinde než na sněhu, je prakticky nemožné. Zkoušela jsem to mockrát. Vždycky se zdálo, že to bude "to ono" a některá z našich dvou černých koček bude navždy zvěčněna v nějaké pěkné póze. Nikoliv! Skoro vždy "to nevyjde".
O víkendu jsem si všimla, jak si synek civí s kocourem Čertem pěkně z očí do očí, ale než jsem se vzpamatovala, stačila jsem tu jejich pantomimu zvěčnit pouze jednou momentkou.

Bylo to docela legrační. Když František vystrčil trochu víc nos dopředu, Čert to udělal taky. Když vystrčil zase víc čelo jako na trknutí, kocour to zase napodobil. Holt, dělat vopičky, to některým zvířatům jde stejně dobře jako dětem, respektive některým dospělým.



Siouxsie and the Banshees patřila mezi mé oblíbené kapely a kdysi se mi podařilo být i na jejich koncertu v Lucerně a jelikož mají pěknou píseň  "Z očí do očí - Face to face", tak jsem si řekla, že by se sem docela hodila.

A nakonec ...

Nedávno v podvečer se při západu Slunce rozlilo velmi silné načervenalé světlo. Musela jsem to vyfotit. Snad to z té fotky je aspoň trošku vidět.

keltský nový rok, aneb na dušičky pozor dejte

Máme tu dušičky (někdo tomu říká halloween),  které vzešly z keltského nového roku. Je to období, kdy se prolíná na chvilku svět živých se světem mrtvých. Bývá nevlídné a mlhavé počasí, prostě ideální chvíle pro strašidelné historky a příběhy.


Co se týče mě osobně, nepatřím mezi vyřezávače dýní, ale naopak mezi jejich konzumenty a jak se radí v následující písni, zapálím raději ty svíčky.

pozvánka na páteční kytarový koncert - raport

Koncert zdárně proběhl dle plánu a kdo by chtěl aspoň něco málo vidět, či slyšet, musí se podívat na FB stránky Kapličky. Nevím jak to pan Štěpán Rak dělá, ale když hraje na kytaru, zní to jako duo, nebo trio kytaristů. Kdo holt umí, ten umí. Došlo i na filozofické zamyšlení, které se přímo nabízelo před notoricky známou skladbou Yesterday. Pokusím se volně citovat pana Raka. Snad mi promine, když to nebude doslova.

Co bylo yesterday, to je pasé.
Co bude tomorrow, tak to ví jen Ten nahoře.
Co bude today, tak to může vyjít, ale také nemusí.
Co je now, to rozhodne o tom, jak se náš život bude dál odvíjet.

pár letošních pouťových postřehů

Už to vypadá, že se naše Mariánská pouť "chytla" a stane se do budoucna nedílnou součástí kladenského venkova. Aby tomu tak bylo, musí mít zajímavý průběh a  návštěvníky v uspokojivém počtu. Letos se podařilo obojí - moc pěkný program i spousta návštěvníků. Stánků bylo také dost, tradičně košíkář, pár hrnčířů, šperkaři, ..., stánky s rozličným občerstvením, ale žádný stánek s roztodivnými podivnostmi "made in ..." (doplň si sám) a tak to taky chceme do budoucna uchovat.
Třešničkou na pouťovém dortu byl Teátr Víti Marčíka. To bylo něco. Bránice diváků nebyly v klidu snad ani minutu. Nevím, kdo si dvě pohádková představení užil víc, zda děti, nebo dospělí.

gauč

Možná to už budou dva roky, co jsme si na akru zakoupili trubkový gauč v lehce sešlém stavu. Trubková konstrukce byla původně z větší části chromovaná, nyní už značně omšelá.
Renovovat starý chromovaný nábytek není až zas taková hračka, ale to jsme zjistili až posléze. Chromování je docela drahá sranda a ne každý může pochromovat delší kusy nábytku. Je to drahá sranda i v případě, že si vše dáte do pucu sami.

návštěva admirála neprošla bez povšimnutí

Babočka admirál

Přiletěl k nám ve sváteční admirálské uniformě a s lehkostí sobě vlastní se dvořil dvěma krasavicím. Jedna byla ve fialovém sametu a ta druhá v hedvábném nachu.

stačí jeden polibek, prý ...

Tak jsem jeho Veličenstvo Žabstvo zachránila ze spárů  Čerta II. Odměnou mi mohl být nějaký ten princ, ale chyběla mi odvaha k letmému polibku a pak taky jednoho prince už doma mám, tak co s tím dalším? Pustila jsem ho k vodě, ať si najde nějakou jinou ...