Původně jsem chutney chtěla vyhodit, ale maminka řekla, že tomu nic nebude, a že to klidně sní sama. Jednu skleničku jsem otevřela, mamka se obětovala a ochutnala, a když to s ní nic neudělalo, tak jsem ochutnala i já a nevěřila jsem svým chuťovým pohárkům, protože to dvacetileté chutney bylo výborné, přímo božské. Vlastně ještě mám jednu sklenici, takže ještě stále je výborné a božské. Všechny chutě se za těch dvacet let pěkně rozležely, uležely a prolnuly. Kdybych nevěděla, že základ tvoří višně, myslela bych si, že to chutney je švestkové.
Dali jsme si ho s grilovanými hovězími steaky, což byla neskutečně dobrá chuťová kombinace.
Takže, pokud si děláte domácí chutney, odložte si ve špajzu pár skleniček někam hodně dozadu, nevšímejte si jich aspoň 10 let, protože pak po těch létech vás odmění vynikající chutí. Určitě to čekání bude stát za to.
Recept nemám a ani nevím podle čeho jsme ho vařili, ale v dnešní době je na internetu receptů víc než dost, tak by to neměl být problém nějaký si vybrat a třeba si ho přizpůsobit k obrazu svému.
Ps.:
"Tati, jestli se tam z hora díváš, tak ti chci říct, že to chutney jsme uvařili moc dobře."
