hit loňského léta, letošního léta i všech lét nadcházejících

Naše zahrádka je jako dlaň.
V prvopočátcích mého zahradničení byly z mé strany velké ambice na sklízení úrody čehokoliv a zároveň pěstování okrasných květin pro potěchu oka při procházení po zahradě a pro potěchu oka též doma, kde by se ve váze po babičce směs květin vyjímala na nějakém vhodném místě.
Ze všeho sešlo. Z necelých sto metrů čtverečních Versailles s užitkovou zahradou neuděláte ani za sto let. Navíc předchozí majitel tento malý prostor uvnitř i vně osázel jehličnany, které byly určitě velmi pěkné prvních pár let, ale později se začaly rozrůstat do gigantických rozměrů a zahrádka začala vypadat jako hustý a neudržovaný les. Trochu přeháním, ale zas tak moc ne.

O čem bude první hit léta jsem naznačila hned z kraje. Bude o zahradničení. Bude o zahradničení, kterému se říká "no dig garden", nebo-li zahrada bez rytí. Tento způsob zahradničení je vhodný hlavně pro malé zahrádky, nebo pro menší užitkovou zahradu, která je někde v ústraní za zahradou okrasnou.
A jak se udělá nerycí záhon? Základem pro každý záhon je ohrádka a vrstva papíru.
Na vhodné místo, které není třeba upravovat se rozprostře vrstva papíru a na ní se položí třeba dřevěná ohrádka, vyrobená manželem. Já jsem použila rozloženou kartonovou krabici, jejíž plocha byla o něco málo větší než plocha ohrádky. Karton se pokropí vodou a pak se dávají různé organické vrstvy. Hned na karton by měla přijít sláma nebo vojtěška a pak střídat vrstvy hnoje (třeba slepičího) a kompostu. Já vrstvím posekanou trávu (takový ten špenát ze sekačky), hlínu z kompostu, kompost od slepic, nadrcené skořápky vajec, filtrační papír s lógrem, zbytky zeleniny a popel ze spáleného dříví. Dřevěnou ohrádku mám vysokou skoro 40 cm, takže těch vrstev je potřeba docela dost. Loni jsem s tím začala a záhon je zaplněn lehce přes půlku. Před osázením končím vždy vrstvou kompostové hlíny.
A takhle nějak to vypadá v reálu. Pár fotek letošního "políčka", které osázím až příští rok.

Loňský záhon vypadá takto. Je to maličko džungle, ale to mi nevadí. Učesaná zahrada mi moc nejde. To málo, co tam je, nechávám růst a jen občas sem tam něco zkrotím.

Letos se mi krapet vymkla kontrole dýně hokaido. Vlastně nevím, zda je to hokaido (na sáčku se semeny to bylo napsáno), protože je nějaká podezřele žlutá, ale třeba se ještě vybarví do oranžova.

Od rytí v záhonu se přesunu k rytí v jídle. Teď jsem to krapet přehnala, protože, když se někdo rýpá v jídle, z pravidla mu to nechutná, ale v tomhle jídle, respektive dezertu, se zaručeně rýpat nebudete. Loni dala Helena na svůj blog recept na tvarohový koláč, který je vynikající z kategorie "děsně žravých dezertů".

Dělávám ho s rybízem.

A s borůvkami.

A ještě ho budu dělat s ostružinami, ale těch není zatím dost - začínají zrát.

U rytí ještě zůstanu. Tentokrát půjde o rytí ve špíně mezilidských vztahů a bylo to hitem před lety a hitem to určitě zůstane i nadále.