pár letošních pouťových postřehů

Už to vypadá, že se naše Mariánská pouť "chytla" a stane se do budoucna nedílnou součástí kladenského venkova. Aby tomu tak bylo, musí mít zajímavý průběh a  návštěvníky v uspokojivém počtu. Letos se podařilo obojí - moc pěkný program i spousta návštěvníků. Stánků bylo také dost, tradičně košíkář, pár hrnčířů, šperkaři, ..., stánky s rozličným občerstvením, ale žádný stánek s roztodivnými podivnostmi "made in ..." (doplň si sám) a tak to taky chceme do budoucna uchovat.
Třešničkou na pouťovém dortu byl Teátr Víti Marčíka. To bylo něco. Bránice diváků nebyly v klidu snad ani minutu. Nevím, kdo si dvě pohádková představení užil víc, zda děti, nebo dospělí.

gauč

Možná to už budou dva roky, co jsme si na akru zakoupili trubkový gauč v lehce sešlém stavu. Trubková konstrukce byla původně z větší části chromovaná, nyní už značně omšelá.
Renovovat starý chromovaný nábytek není až zas taková hračka, ale to jsme zjistili až posléze. Chromování je docela drahá sranda a ne každý může pochromovat delší kusy nábytku. Je to drahá sranda i v případě, že si vše dáte do pucu sami.

návštěva admirála neprošla bez povšimnutí

Babočka admirál

Přiletěl k nám ve sváteční admirálské uniformě a s lehkostí sobě vlastní se dvořil dvěma krasavicím. Jedna byla ve fialovém sametu a ta druhá v hedvábném nachu.

stačí jeden polibek, prý ...

Tak jsem jeho Veličenstvo Žabstvo zachránila ze spárů  Čerta II. Odměnou mi mohl být nějaký ten princ, ale chyběla mi odvaha k letmému polibku a pak taky jednoho prince už doma mám, tak co s tím dalším? Pustila jsem ho k vodě, ať si najde nějakou jinou ...