neočekávaná cesta ... jen ne do multikina

Prvně jsem se s tímto fenoménem dnešní doby setkala před 16 lety v jeho domovině. Valila jsem oči na lidi, kupující si kýble popcornu (ten největší měl obsah snad 10 litrů), tupláky coca - coly s brčky, pytle chipsů a bůhvíčehoještě.

Tady v Čechách jsem samozřejmě byla v tomto zařízení několikrát a vypozorovala jsem jev, který pro mě činí návštěvu tohoto zařízení NESNESITELNOU. Za ta léta se hladina zvuku zněkolikanásobila, a když mě při poslední návštěvě hrozně bolely uši, vibrovaly vnitřnosti, lidi mlaskali a srkali, tak jsem si řekla, že mě tam už nikdy neuvidí.

No jo, ale dávají první díl Hobita. Co budu dělat? Naštěstí je ještě pár kin, kde se nemusíte bát, že vám někdo vyklopí kyblík popcornu na hlavu a pobryndá vás nějakým přeslazeným sajrajtem a nasadí vám brýle, abyste byli ve 3D (jen tak mimochodem - pro lidský mozek zrovna nic moc technologie).



Recenze na první díl trilogie nejsou nijak příznivé. Jak František Fuka tak Mirka Spáčilová jej pěkně ztrhali. Slovo NUDA se v recenzích po celém světě táhne jak červená nit. Já za sebe mohu zodpovědně prohlásit, že jsem se nenudila. Mě se to líbilo. Takže, nečíst recenze, přečíst si knihu a jít se přesvědčit do kina osobně.

Nakonec ještě přidám Thorinovu píseň, jejíž originální znění pro film od Neila Finna je zde.

skřítek to zvládne za mě

Nazdobíno, vyzdobíno, přezdobíno, valí se to na mě ze všech stran. Svítící rampouchy, koloušci, sobi, saně, sněhuláci, řetězy, žárovičky a zase žárovičky a ještě jednou celý vodopád žároviček a do toho všeho ještě navíc voškliví červení dědci ve všech velikostech, visící z oken, balkonů, houpající se na špagátě napnutém na zahradě od hrušky zase k oknu. Pro Boha! Proč? Asi je to nějaká novodobá hra na Vánoce, nebo co. Synek to kdysi při jedné předvánoční procházce nazval docela trefně: "Maminko, podívej! Cijkus!"
Na druhou stranu jsou už delší dobu na všech možných blocích vysloveně profesionální výtvory krásných domácích vánočních dekorací. Tak ty jsou pro mě nezvladatelné. Já zvládnu asi tak to, co jeden ušatý skřítek z keltské koledy. Když tak na něj koukám, jak mu to jde, asi si u něj něco objednám, protože času je málo.

chladnokrevný zabiják nebo roztomilý domácí mazel?

Tak tenhle spící, nevinně vyhlížející, kocourek je velkým nebezpečím pro všechny myši, pro všechny rejsky a hraboše i pro některé krtky a dokonce ani sem tam nějaká sýkora a kosák si nemohou být jisti, zda přežijí v blízkosti našeho "domácího predátora". Někdy to u nás před dveřmi vypadá jako v nějakém zmenšeném béčkovém hororu - povalující se vnitřnosti, pohozené mrtvolky drobného polního a zahradního zvířectva a někdy jsou to jen jejich zkrvavené části (asi nebyli dost chutní). Jednou po ránu nám dokonce vyskládal před dveře myši podle velikosti.

Před dveřmi se to dalo ještě celkem snášet, ale když se naučil procházet s živými i mrtvými zvířátky skrz kočičí dvířka, která byla na magnet, nemilosrdně jsme mu magnetek z krku sundali. Ale ani pak jsme nebyli ušetřeni vpádu zabijáka i s jeho oběťmi do domu. Poté, co jsme nezkušeně dali na jeho mňoukání za dveřmi a otevřeli mu, proklouzl i s myší do domu. Lepší varianta byla, když už to myš měla za sebou, horší varianta byla, když myš to za sebou ještě neměla, protože Čert (tak se kocour jmenuje) ji pustil a myš vzala roha a zaběhla rychlostí blesku pod nábytek. Pak jsme ji naháněli a chytali a Čerta proklínali. Už to nebyl "ťuťu - ňuňu" roztomilý kocourek, ale potvora chlupatá, vrahounská.
(Malá vsuvka - teď zrovna Čert vyskočil na okno, zamňoukal a v zubech mu visela mrtvá sýkora.)