Škola, kterou navštěvuje náš synek, má letos dvacetileté výročí a tak byl dnes dopoledne uspořádaný velký rytířský den. Děti ho mívají každý rok chvilku před koncem školního roku, ale tento byl přeci jen trochu výjimečný už tím, že byl v sobotu, že to byl zároveň den otevřených dveří, a že také přišla většina rodičů omrknout, jak se bude dařit jejich ratolestem v rytířském klání.
Učitelé vše připravili ve čtvrtek (děti zůstaly doma), v pátek pak děti vyzdobily své třídy. To se všem moc povedlo.
Mám "hořící srdce" a je to láska na první pohled. Když jsem ho jednou takhle po ránu uviděla, mé srdce vzplálo nekonečnou touhou a neodbytným pocitem, že ho MUSÍM mít, a že pro to udělám vše.
Tak se i stalo a já ho mám a jsem šťastná a doufám, že mi vydrží aspoň do příštího léta a nezahyne mou přílišnou péčí.
Na zahrádce mám zimolez (asi ovíjivý). Taky se mu říká kozí list a jednomu zimolezu se také říká růže z jericha. Zimolezy krásně voní. První vůně se do vašeho frňáku dostane v podvečer a pak nádherně voní celou noc a láká k sobě lišaje.
Asi začnu tím slíbeným fotem. Onehdá jsem na blogu u Kateřiny vyhrála přívěšek zahradní konvičky. Konečně mi začal kvést oleandr, tak jsem udělala slíbenou fotku. No, nebylo to zrovna jednoduché. Nějak se mi nedařilo najít ten správný úhel pohledu. Nejspíš za to mohl ten oleandr, protože narostl jinak, než bych potřebovala.
Včera večer začal synek František povídat cosi o komárech, že ho poštípali, že za to můžu já, protože jsem večer svítila u otevřeného okna, atd., atd. ... Protože jsem z noci neměla ani jeden štípanec (což je dosti divné a neobvyklé, protože komáři mě prostě zbožňují), nedalo mi to a podívala se mu na záda a na břicho. To, co jsem uviděla by musela mít na svědomí aspoň stovka komárů a každý by ho musel pěkně vysát.
Usoudila jsem, že to budou nejspíš neštovice a začala si hledat informace na internetu. To jsem ale neměla dělat! Když jsem v jednom článku došla k vážným komplikacím, tak se mi udělalo lehce nevolno a internet jsem raději zavřela.
Tím to ale neskončilo. Ač jsem v raném dětství neštovice prodělala, začala jsem se drbat (do teď mě to nepřešlo).
Dneska ráno nám paní doktorka potvrdila, že to jsou ukázkové neštovice, a že máme přijít v případě nějakých komplikací, jako je třeba kašel, aby to nepřerostlo v zápal plic, ... Pokud si myslíte, že jsem po návratu z ordinace začala kašlat, tak si to myslíte správně. S malými přestávkami kašlu ještě teď.
Je to klasická reakce na to, když se někdo začne bavit třeba o vších, tak v tu ránu si můžete hlavu udrbat. Doktoři na to třeba mají nějaký odborný výraz, ale ten já neznám.
