Když se řekne "bramborová madaile", každý ví, že sportovec skončil na čtvrtém místě a na stupni vítězů prostě stát nebude. Je to horší, než kdyby skončil někde na místě dvacátém, protože ta bronzová medaile byla přece tak blizoučko. Je to zkrátka pech.
V posledních dnech se na nás ze všech stran valila srdce všech barev a podob a mě to tak trochu inspirovalo k napsání pár řádek o "srdci bramborovém". Ne, nepůjde o nějaký kulinářský počin, ale o zklamání a odmítnutí v lásce.
Myslím, že adepti na bramborové srdce jsou všichni ti, kteří aspoň jednou v životě slyšeli takové to, že kdybych jeho/ji nepotkal/la ve stejnou chvíli jako tebe, tak bys to byl/la právě ty s kým bych se toulal/la ruku v ruce ....... bla bla bla.
Ps: Bramboru jsem našla asi před měsícem mezi ostatními bramborami, které kupujeme rovnou od pěstitelů kousek od našeho bydliště a tak se mi líbila, že jsem si ji musela vyfotit a pak jsem čekala, až mě něco napadne. A napadlo mě bramborové srdce díky valentinskému šílenství.