ministerstvo švihlé chůze

Tak máme týden na horách za sebou. Dvě třetiny rodiny si ho užily, neb bylo celý týden krásné počasí a ta jedna třetina (já) si ho už od úterý vychutnávala na lůžku v penzionu s družkami nejvěrnějšími - ortézou od kotníku po tříslo a s párem parádních, úplně nových berlí.

Teď bych se tak akorát mohla uplatnit na ministerstvu švihlé chůze.



Všem (i těm ostatním), kterým to letos na lyžích zrovna nevyšlo, patří tato nesmrtelná scénka.

výhra

Tak jsem měla štěstí. U Jaromily byla soutěž a já jsem se stala jedním ze tří výherců. Včera poštou dorazily dva pěkné věnečky z nějakého stálezeleného keře (doufám, že mi Jaromila prozradí, který keř to je), ale to není vše. Ještě tam byl moc hezký přívěsek, který vypadá jako z ledu se sněhovou vločkou uvnitř. Byl fikaně připevněný k vanilkovému cukru, aby se nedal v obálce přehlédnout, v tomto případě "přečuchnout".
Jen tak cvičmo jsem si věnečky velikonočně naaranžovala a nejspíš je i takto využiji.

Jaromile ještě jednou děkuji za pěkný dárek a jsem zvědavá, co si připraví příště.

Alison Moyet

Alison Moyet - Love Resurrection
Uploaded by trashfan. - Watch more music videos, in HD!

Alison Moyet je asi moje nejoblíbenější zpěvačka s úžasným hlasem. V roce 1982 založila s Vincem Clarkem úspěšné duo Yazoo, které se po roce a půl rozpadlo. Alison Moyet se dala na sólovou dráhu a hned její první album Alf bylo velmi úspěšné. Z tohoto alba je vybráno moje první video.

AM pořád zpívá i písničky skupiny Yazoo a musím podotknout, že v novém jazzovém  aranžmá jsou úžasná. Jedna z nich je skladba Don't go. 
A nenechte se odradit krátkým rozhovorem na začátku videa.




Pro porovnání, jak zněla píseň v roce 1982, možno shlédnout toto video.

Někdy na podzim jsem šla po delší době hledat na internet nějaké nové video s Alison Moyet a zažila jsem malý šok. Tahle zpěvačka nikdy nepatřila mezi tzv. sexy symboly, protože její postava byla kypřejších tvarů. To už ale není pravda. Alison se rozhodla, že ke stáru nechce být nikomu na obtíž a zhubla tak, že je skoro k nepoznání. Hlasu se to naštěstí nijak nedotklo.

Jak Alison vypadá nyní, můžete porovnat na mém posledním videu.

Čert I. a II.

Čert, Čertík, Čertís, Čerťajzek a řada dalších jmen, končící "ty potvoro chlupatá"!
Už jsem se tu zmínila o Honzině a Zuzaně a tak už zbývá jenom kočičák Čert, který k nám prvně do rodiny přibyl na začátku léta 2009.

Čertík I.

Několik dní jsme někde za plotem slyšeli hrozné naříkání a pak jsme zahlédli malou černou kuličku, která se schovávala v hustých smrčcích a byla k smrti vyděšená. Dva dny jsme se ho snažili chytit, než by se stal kořistí nějakého venčeného psa, a nebo ho přejelo auto. Nakonec se to po několika hodinách podařilo a já jsem držela v dlani roztřesenou chlupatou kuličku, která nebyla starší než tři týdny. Nikdo kocourka nechtěl a tak jsme si ho nechali. Ono už to je pak jedno, jestli máte jednu nebo dvě kočky.

domácí marmeláda z červených pomerančů

Touhle dobou jsou v obchodech červené pomeranče, které jsou hodně šťavnaté a mají trochu jinou chuť než ty klasické. Protože doma máme rádi pomerančovou zavařeninu, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím uvařit.
Co se týče hledání receptů na internetu, tak mám svých pár oblíbených adres a tam jsem hledala jak na to.
Jeden recept je na stránkách Śárky dolcevity  a druhý na stránkách Delie Smith.
V obou receptech je rozdíl ve zpracování pomerančů a délka vaření marmelády. Množství použitých surovin je stejné. Cukr k pomerančům je v poměru 2:1. Nakonec jsem uvařila marmeládu dle Šárky. Marmeláda je hutná, tmavá a cukr při vaření lehce zkaramelizoval. Marmeláda je také hodně sladká, takže nutno dávkovat s rozvahou.

už jenom vzpomínka

Tak se nám ten sníh nějak vytratil.

Snad se ještě dočkáme. Všechno je pod tím sněhem tak nějak čistší.

Stáhla jsem si včera pár fotek z mobilu a narazila na tyhle tři, které jsem nafotila během procházky mezi vánočními svátky. Byl nádherný den, mrzlo a krajina byla tak pěkná, že mi to nedalo a zkusila jsem něco málo vyfotit. Překvapivě to nedopadlo špatně.

orbis pictus - play

Tak jsem se synkem navštívila mezi Vánoci a Novým rokem výstavu ORBIS PICTUS PLAY v pražském Mánesu. Děti jsou z této akce nadšené a jsou zde schopné vydržet celý den.