... ven, ven, blechy ven a vajíčka do košíčka sem.

Barvím vajíčka s tím, že si je už druhý rok nikdo nepřijde vykoledovat. Je to setrvačnost, nebo obrana proti tomu, abychom už všichni úplně nezpitoměli?

moje malá Odula

devadesátisedmiprocentnícukr

Koukám, že to nějak na tomhle blogu flákám. Už nějakou dobu se chystám na cukrový příspěvek a dostala jsem se k tomu až nyní.
Jeden by řekl, že když si koupí cukr, v tomto případě moučkový, dostane zase jen cukr. Chyba lávky. V pytlíku s moučkovým cukrem si domů též přinese aditivum, které mu zajistí, že cukr bude stále krásně sypký, nebude se lepit do hrudek a hroud, které bývaly pěkně tvrdé a musely se prosít (spíše prostrouhat) skrze síto na mouku.
Nějaký dobrák měl asi starost o kuchařinky, aby se při pečení nemusely zdržovat ztvrdlým cukrem, tak přišel na geniální nápad.

hit loňského léta, letošního léta i všech lét nadcházejících

Naše zahrádka je jako dlaň.
V prvopočátcích mého zahradničení byly z mé strany velké ambice na sklízení úrody čehokoliv a zároveň pěstování okrasných květin pro potěchu oka při procházení po zahradě a pro potěchu oka též doma, kde by se ve váze po babičce směs květin vyjímala na nějakém vhodném místě.
Ze všeho sešlo. Z necelých sto metrů čtverečních Versailles s užitkovou zahradou neuděláte ani za sto let. Navíc předchozí majitel tento malý prostor uvnitř i vně osázel jehličnany, které byly určitě velmi pěkné prvních pár let, ale později se začaly rozrůstat do gigantických rozměrů a zahrádka začala vypadat jako hustý a neudržovaný les. Trochu přeháním, ale zas tak moc ne.

zaběhl k nám běžník

Každý rok máme na zahrádce běžníka kopretinového. Prvně jsem si ho všimla na rododendronu asi před 5 lety. Byl bílý a číhal uprostřed květu.

 
Během krátké doby byl v lovu úspěšný.

hadi a štíři už na nás míří

Letošní sv. Jiří dostál své pověsti, "hadi a štíři" jsou už venku k veliké radosti našeho kocoura, který má momentálně na svědomí tři oběti z výše jmenovaných druhů živočišné říše.

z vočí do vočí

Vyfotit černou kočku, jinde než na sněhu, je prakticky nemožné. Zkoušela jsem to mockrát. Vždycky se zdálo, že to bude "to ono" a některá z našich dvou černých koček bude navždy zvěčněna v nějaké pěkné póze. Nikoliv! Skoro vždy "to nevyjde".
O víkendu jsem si všimla, jak si synek civí s kocourem Čertem pěkně z očí do očí, ale než jsem se vzpamatovala, stačila jsem tu jejich pantomimu zvěčnit pouze jednou momentkou.

Bylo to docela legrační. Když František vystrčil trochu víc nos dopředu, Čert to udělal taky. Když vystrčil zase víc čelo jako na trknutí, kocour to zase napodobil. Holt, dělat vopičky, to některým zvířatům jde stejně dobře jako dětem, respektive některým dospělým.



Siouxsie and the Banshees patřila mezi mé oblíbené kapely a kdysi se mi podařilo být i na jejich koncertu v Lucerně a jelikož mají pěknou píseň  "Z očí do očí - Face to face", tak jsem si řekla, že by se sem docela hodila.

A nakonec ...

Nedávno v podvečer se při západu Slunce rozlilo velmi silné načervenalé světlo. Musela jsem to vyfotit. Snad to z té fotky je aspoň trošku vidět.

návštěva admirála neprošla bez povšimnutí

Babočka admirál

Přiletěl k nám ve sváteční admirálské uniformě a s lehkostí sobě vlastní se dvořil dvěma krasavicím. Jedna byla ve fialovém sametu a ta druhá v hedvábném nachu.

stačí jeden polibek, prý ...

Tak jsem jeho Veličenstvo Žabstvo zachránila ze spárů  Čerta II. Odměnou mi mohl být nějaký ten princ, ale chyběla mi odvaha k letmému polibku a pak taky jednoho prince už doma mám, tak co s tím dalším? Pustila jsem ho k vodě, ať si najde nějakou jinou ...

okáč a třapatka

Třapatka nachová byla z toho vedra značně umdlená, zato Okáč luční si to vedro vůbec nepřipouštěl. Možná i pro to, že měl parťáka, který tam byl s ním, ale asi inkognito, neb neměl zájem o fotografování a vždy vzal "roha".

labutí píseň paní zimy

V posledních dnech slýchám dosti často, ať už ta zima skončí, že už má být jaro.
Při té příležitosti se mi vybavil březen 2006.

 
Bylo tolik sněhu, že jsme ho neměli kam odhazovat. Běžky jme si sice mohli nasadit pomalu v kuchyni, ale to každodenní uklízení sněhu pomalu ztrácelo punc romantiky ladovské zimy.

chladnokrevný zabiják nebo roztomilý domácí mazel?

Tak tenhle spící, nevinně vyhlížející, kocourek je velkým nebezpečím pro všechny myši, pro všechny rejsky a hraboše i pro některé krtky a dokonce ani sem tam nějaká sýkora a kosák si nemohou být jisti, zda přežijí v blízkosti našeho "domácího predátora". Někdy to u nás před dveřmi vypadá jako v nějakém zmenšeném béčkovém hororu - povalující se vnitřnosti, pohozené mrtvolky drobného polního a zahradního zvířectva a někdy jsou to jen jejich zkrvavené části (asi nebyli dost chutní). Jednou po ránu nám dokonce vyskládal před dveře myši podle velikosti.

Před dveřmi se to dalo ještě celkem snášet, ale když se naučil procházet s živými i mrtvými zvířátky skrz kočičí dvířka, která byla na magnet, nemilosrdně jsme mu magnetek z krku sundali. Ale ani pak jsme nebyli ušetřeni vpádu zabijáka i s jeho oběťmi do domu. Poté, co jsme nezkušeně dali na jeho mňoukání za dveřmi a otevřeli mu, proklouzl i s myší do domu. Lepší varianta byla, když už to myš měla za sebou, horší varianta byla, když myš to za sebou ještě neměla, protože Čert (tak se kocour jmenuje) ji pustil a myš vzala roha a zaběhla rychlostí blesku pod nábytek. Pak jsme ji naháněli a chytali a Čerta proklínali. Už to nebyl "ťuťu - ňuňu" roztomilý kocourek, ale potvora chlupatá, vrahounská.
(Malá vsuvka - teď zrovna Čert vyskočil na okno, zamňoukal a v zubech mu visela mrtvá sýkora.)

zazobaný pes a chudý kocour

Je to tak! I mezi nejoblíbenějšími přáteli člověka jest značných rozdílů. Jeden nemá nedostatku, vozí si všude zadek autem  a ten druhý hledá, kde by složil hlavu.

vybarvená návštěva

Bez pozvání se u nás na zahradě objevila návštěva, pyšnící se pestře zbarveným oděvem. Taková klasická marnivka, která musí neustále dávat na odiv, jaká je krasavice a jak jí to sluší. Nejen, že přišla bez pozvání, ale navíc našla zalíbení v pořádání lístků routy vonné a přivedla si taky kamarádku. Zprvu jsem ji chtěla vypakovat zpět odkud přišla, ale pak jsem ji nechala, ať se chová jako doma v duchu hesla "nech brouka žít".

pěstitelské "úspěchy"

Mám jisté pěstitelské ambice na poli zahradnickém a zelinářském a nejraději i sadovnickém. Nicméně, tohle se dosti nesnadno praktikuje na zahrádce o velikosti koupelny u Rothschildů. Také špatná orientace pozemku vůči Slunci zrovna k pěstitelským úspěchům nepřidá, a když se k tomu ještě přičte "okupace" domácím zvířectvem, je po úspěšném zahradničení.

květ dýně hokaido příjemně voní

kam Zuzana nemůže, nasadí Čerta

Zuzana a Čert jsou na domácí půdě takřka nerozluční kamarádi.

rozprava

Zuzana má samozřejmě mimo svůj domov jednu velkou kamarádku Kačku (hnědá labradorka), protože si potřebuje někde pořádně poklábosit a na to Čert opravdu moc není. Ale doma jsou velcí přátelé.

mám "hořící srdce"

Mám "hořící srdce" a je to láska na první pohled. Když jsem ho jednou takhle po ránu uviděla, mé srdce vzplálo nekonečnou touhou a neodbytným pocitem, že ho MUSÍM mít, a že pro to udělám vše.
Tak se i stalo a já ho mám a jsem šťastná a doufám, že mi vydrží aspoň do příštího léta a nezahyne mou přílišnou péčí.

zimolez, kam's to vlez'!?

Na zahrádce mám zimolez (asi ovíjivý). Taky se mu říká kozí list a jednomu zimolezu se také říká růže z jericha. Zimolezy krásně voní. První vůně se do vašeho frňáku dostane v podvečer a pak nádherně voní celou noc a láká k sobě lišaje.

když je po dešti a když slíbím jedno foto

Asi začnu tím slíbeným fotem. Onehdá jsem na blogu u Kateřiny vyhrála přívěšek zahradní konvičky. Konečně mi začal kvést oleandr, tak jsem udělala slíbenou fotku. No, nebylo to zrovna jednoduché. Nějak se mi nedařilo najít ten správný úhel pohledu. Nejspíš za to mohl ten oleandr, protože narostl jinak, než bych potřebovala.

moje zelená džungle

Máme malou zahrádku. Když píši malou, tak tím opravdu myslím malou. Není tu prostor na velkolepá pojetí květinových záhonů v symbióze s listnatými a jehličnatými stromy. S odvahou a neznalostí laika kombinuji užitečnou flóru (ta co se dá jíst) s okrasnou flórou (ta co se nedá jíst). V touze, mít co nejvíce druhů rostlin, jsem to občas krapet přehnala a tím i dost kytek zahubila (o něco se postaraly zimy).
Včera a dnes jsem vyrazila na ten náš zarostlý a cíleně neupravený plácek a udělala pár fotek. Včera bylo slunečno, dneska bylo deštivo, ale fotky se celkem zdařily.