Včera večer začal synek František povídat cosi o komárech, že ho poštípali, že za to můžu já, protože jsem večer svítila u otevřeného okna, atd., atd. ... Protože jsem z noci neměla ani jeden štípanec (což je dosti divné a neobvyklé, protože komáři mě prostě zbožňují), nedalo mi to a podívala se mu na záda a na břicho. To, co jsem uviděla by musela mít na svědomí aspoň stovka komárů a každý by ho musel pěkně vysát.
Usoudila jsem, že to budou nejspíš neštovice a začala si hledat informace na internetu. To jsem ale neměla dělat! Když jsem v jednom článku došla k vážným komplikacím, tak se mi udělalo lehce nevolno a internet jsem raději zavřela.
Tím to ale neskončilo. Ač jsem v raném dětství neštovice prodělala, začala jsem se drbat (do teď mě to nepřešlo).
Dneska ráno nám paní doktorka potvrdila, že to jsou ukázkové neštovice, a že máme přijít v případě nějakých komplikací, jako je třeba kašel, aby to nepřerostlo v zápal plic, ... Pokud si myslíte, že jsem po návratu z ordinace začala kašlat, tak si to myslíte správně. S malými přestávkami kašlu ještě teď.
Je to klasická reakce na to, když se někdo začne bavit třeba o vších, tak v tu ránu si můžete hlavu udrbat. Doktoři na to třeba mají nějaký odborný výraz, ale ten já neznám.
