čtvrtek 11. srpna 2016
středa 10. srpna 2016
barokní kráska Mariánská Týnice
Už je to pěkně dlouho, co jsem sem dala nějaký příspěvek. Pokusím se trochu polepšit a protože je doba dovolených, tak jsem si vzpomněla, že před cca třemi lety jsme podnikli výlet do kláštera v Plasech a na Mariánskou Týnici.
Tyto dvě stavby mají společného jmenovatele a tím je architekt Jan Blažej Santini Aichel.
Santiniho stavby jsou, dle mého mínění, nádherné. Nebudu se tu rozepisovat o geniálním architektovi a o jeho díle (ostatně vše možné se dá nalézt na internetu), ale zkusím vás navnadit k výletu za Santinim několika fotografiemi.
Nakonec si neodpustím dát sem obrázek mého oblíbeného stavebního prvku, který dokázal Santini bravurně zkonstruovat.
| Schodiště - klášter Plasy |
středa 20. května 2015
devadesátisedmiprocentnícukr
Koukám, že to nějak na tomhle blogu flákám. Už nějakou dobu se chystám na cukrový příspěvek a dostala jsem se k tomu až nyní.
Jeden by řekl, že když si koupí cukr, v tomto případě moučkový, dostane zase jen cukr. Chyba lávky. V pytlíku s moučkovým cukrem si domů též přinese aditivum, které mu zajistí, že cukr bude stále krásně sypký, nebude se lepit do hrudek a hroud, které bývaly pěkně tvrdé a musely se prosít (spíše prostrouhat) skrze síto na mouku.
Nějaký dobrák měl asi starost o kuchařinky, aby se při pečení nemusely zdržovat ztvrdlým cukrem, tak přišel na geniální nápad.
Jeden by řekl, že když si koupí cukr, v tomto případě moučkový, dostane zase jen cukr. Chyba lávky. V pytlíku s moučkovým cukrem si domů též přinese aditivum, které mu zajistí, že cukr bude stále krásně sypký, nebude se lepit do hrudek a hroud, které bývaly pěkně tvrdé a musely se prosít (spíše prostrouhat) skrze síto na mouku.
Nějaký dobrák měl asi starost o kuchařinky, aby se při pečení nemusely zdržovat ztvrdlým cukrem, tak přišel na geniální nápad.
úterý 30. prosince 2014
poslední sbohem ...
Patřím mezi nekritické milovníky a obdivovatele filmového zpracování Tolkienova literárního díla a tak jsem musela v sobotu zamáčknout slzu s tím, že už žádný další film nebude. Během necelých patnácti let jsem se těšila vždy na další filmovou část nejprve Pána prstenu a pak Hobita a teď je konec.
A tak na závěr poslední část hobití trilogie zazní příhodně píseň "The last goodbye", protože to je fakt poslední sbohem.
A ještě ke všemu končí i tenhle rok! Tak na shledanou v roce příštím.
A tak na závěr poslední část hobití trilogie zazní příhodně píseň "The last goodbye", protože to je fakt poslední sbohem.
A ještě ke všemu končí i tenhle rok! Tak na shledanou v roce příštím.
čtvrtek 2. října 2014
pozvánka na skleničku dobrého vína
Pro všechny pokročilé i začínající milovníky vína se bude v Kladně konat zajímavá degustační akce s mezinárodní účastí.
Každý z Kladna a okolí, kdo se rád napije dobrého vína, by si ji neměl nechat ujít (já tedy určitě jdu).
Více informací najdete na:
pátek 19. září 2014
sobota 16. srpna 2014
hit loňského léta, letošního léta i všech lét nadcházejících
Naše zahrádka je jako dlaň.
V prvopočátcích mého zahradničení byly z mé strany velké ambice na sklízení úrody čehokoliv a zároveň pěstování okrasných květin pro potěchu oka při procházení po zahradě a pro potěchu oka též doma, kde by se ve váze po babičce směs květin vyjímala na nějakém vhodném místě.
Ze všeho sešlo. Z necelých sto metrů čtverečních Versailles s užitkovou zahradou neuděláte ani za sto let. Navíc předchozí majitel tento malý prostor uvnitř i vně osázel jehličnany, které byly určitě velmi pěkné prvních pár let, ale později se začaly rozrůstat do gigantických rozměrů a zahrádka začala vypadat jako hustý a neudržovaný les. Trochu přeháním, ale zas tak moc ne.
V prvopočátcích mého zahradničení byly z mé strany velké ambice na sklízení úrody čehokoliv a zároveň pěstování okrasných květin pro potěchu oka při procházení po zahradě a pro potěchu oka též doma, kde by se ve váze po babičce směs květin vyjímala na nějakém vhodném místě.
Ze všeho sešlo. Z necelých sto metrů čtverečních Versailles s užitkovou zahradou neuděláte ani za sto let. Navíc předchozí majitel tento malý prostor uvnitř i vně osázel jehličnany, které byly určitě velmi pěkné prvních pár let, ale později se začaly rozrůstat do gigantických rozměrů a zahrádka začala vypadat jako hustý a neudržovaný les. Trochu přeháním, ale zas tak moc ne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)







