Alan Stivell, hráč na keltskou harfu

Prvně jsem se s Alanem Stivellem (vlastním jménem Alan Cochevelou) setkala na koncertu "Keltské vánoce" kapely České srdce asi před dvaceti lety (to je hrozný, jak to letí) a byla to "láska na první poslech".  Stivell je multiinstrumentalista, hraje na klavír, keltskou harfu, skotské dudy, bombard a další píšťaly a flétny a taky po Bretani sbírá lidové písně a tím je vlastně zachraňuje. Má zásluhu na zpopularizování keltské kultury a hudby a používání symbolu triskel jako dekoru na tričkách a následně pak na módních doplňcích.

vyřezávaný symbol na dveřích kostela
v Ústí nad Labem nápadně
připomíná triskelion

Loket, Čechomor a podle nosa, poznáš kosa

V pátek odpoledne jsme vyrazili do Lokte za kulturou. Cestou nám pěkně cedilo, ale Loket byl vyletněný a na pláštěnky naštěstí nedošlo.

Hned, při vstupu do historického centra Lokte, se vám hrad ukáže v plné parádě a ten pohled je k nezaplacení.

Měli jsem něco přes dvě hodiny na courání kolem hradu a v podhradí a pak nás čekal koncert v přírodním amfiteátru. Toho času na prohlídku by bylo potřeba mnohem více, nestačili jsme zajít do hradu a courat se kolem řeky, ale i tak nás to navnadilo k nějaké příští a rozhodně delší návštěvě Lokte nad Ohří.

vzhůru k bráně do Pekla a na zámek Zákupy

Když vám na dovolené začne pršet, začnete se zajímat o návštěvu zajímavostí v nejbližším okolí. Tohle přesně se nám stalo minulý týden na dovolené v Doksech.
Máchův kraj je vskutku nádherný do chvíle, než tam začne cedit stejným způsobem jako ve filmu "Na samotě u lesa" (jednoduché, leč výstižné konstatování faktu, které zde přednesl pan herec Josef Kemr, již dávno vstoupilo do verbálního koloritu české kotliny).

kam Zuzana nemůže, nasadí Čerta

Zuzana a Čert jsou na domácí půdě takřka nerozluční kamarádi.

rozprava

Zuzana má samozřejmě mimo svůj domov jednu velkou kamarádku Kačku (hnědá labradorka), protože si potřebuje někde pořádně poklábosit a na to Čert opravdu moc není. Ale doma jsou velcí přátelé.

jak proplout chladným odpolednem

Než začnu psát, trochu navodím atmosféru dnešního příspěvku.

rytířské klání

nějaký smutný rytíř

Škola, kterou navštěvuje náš synek, má letos dvacetileté výročí a tak byl dnes dopoledne uspořádaný velký rytířský den. Děti ho mívají každý rok chvilku před koncem školního roku, ale tento byl přeci jen trochu výjimečný už tím, že byl v sobotu, že to byl zároveň den otevřených dveří, a že také přišla většina rodičů omrknout, jak se bude dařit jejich ratolestem v rytířském klání.
Učitelé vše připravili ve čtvrtek (děti zůstaly doma), v pátek pak děti vyzdobily své třídy. To se všem moc povedlo.

mám "hořící srdce"

Mám "hořící srdce" a je to láska na první pohled. Když jsem ho jednou takhle po ránu uviděla, mé srdce vzplálo nekonečnou touhou a neodbytným pocitem, že ho MUSÍM mít, a že pro to udělám vše.
Tak se i stalo a já ho mám a jsem šťastná a doufám, že mi vydrží aspoň do příštího léta a nezahyne mou přílišnou péčí.